Zachráňte Willyho

„Je to poriadne číslo.“ – „No a? Kto nie je?“ Jediný normálny film, na ktorom sme boli v kine zo základnej školy (hajzli z 8.B. išli na JURSKÝ PARK) a teda razantne nostalgická záležitosť (asi preto dávam až 80%, ruku na plutvu) s dojemnou pesničkou Michaela Jacksona a skromným (ale šikovne zamaskovaným) rozpočtom. Vo filme nezaujmú ani tak ženy či drzí chlapci, ale skôr kosatka a dvaja chlapácki Michaelovia – prekvapivo kladný "správňak" Madsen a neprekvapivo zlý Ironside (TOTAL RECALL). Kvôli úspechu filmu bol niekoľkoročný boj za slobodu pre kosatku Keiko dokopaný do úspešného konca. Zviera bolo vypustené konečne do otvoreného mora. Kvôli životu v izolácii si však odvyklo natoľko, že krátko po vypustení uhynulo. Rozpočet 2O miliónov, celosvetová tržba 153.. krásna krasojazda. Kino Považan 1994 (07.01.2005)

Pokud bych to měl hodnotit očima 9 - ti letého chlapce, dávám plný počet. Ale samozřejmě s odstupem 16 let se ten film zdá přece jen lehce naivní a ne zrovna "moderní". Četl jsem zde názor, že to je film pouze pro děti a pro nikoho jinýho. Já si naopak myslím, že to je film pro celou rodinu. Osloví to všechny generace a já musím být tím chlapcem, který plakal v kině jak želva a chtěl zachraňovat velryby po celém světě. 80% (25.12.2009)

V nostalgické náladě by se nemělo hodnotit, ale předem upozorňuji, že u některých filmů se prostě nehodnotí kvalita, ale oblíbenost filmu. Ano, je to i můj oblíbený film z dětství a proto ho mám hodně rád. Hodnocení berte s rezervou, ale já to tak prostě cejtim. Jako sem si díky Juráči oblíbil dinosaury, tak díky tomuhle filmu sem si oblíbil moře a kosatky. A soundtrack dokáže po letech vyvolat neuvěřitelnou spoustu emocí. (08.12.2007)

Aj my sme na to boli v kine zo základnej školy. Vtedy by som bez váhania dal 5 hviezdičiek. Teraz, po takmer 15 rokoch, ako dospelý hodnotím aj tak za 4. Lebo toto je určite jeden z tých najlepších rodinných filmov, čo nám tu zanechali 90. roky. I keď je to niekedy až prehnane dojemné, ale režisérsky solídne spracované s dobrou hudbou i nereckými výkonmi (Richter, Schellenberg, Atkinson a Madsen). (09.01.2010)

Tenhle film jsem milovala jako malá. Co já se u něm nabrečela... Byla jsem platonicky zamilovaná do hlavního (lidského) hrdiny (u Keika to není ani třeba říkat, kdo by ho nemiloval...). 13 už mi není, hlavního hrdinu už teda nežeru, ale na film mi zůstanou rozhodně pozitivní vzpomínky. Sentiment zůstává. (26.08.2011)