Dnes v jednom domě

Munzar celý v černém, to byla jasná indicie, že se jedná o záporáka. A taky to, jakým způsobem držel v zubech sluneční brýle. Ale co, kun*a není mýdlo, vícenásobným používáním se neopotřebí a Šulcová se pak ještě ráda vrátila k dobráckému pilotovi Adamírovi, který jí přivítal s otevřenou náručí, jen nádobí musela utřít, to jí neodpustil. Asexuální svazačka Kolářová s obrovskými brýlemi a v uniformě barvy psího exkrementu, bukvice Cupák ve vypasovaných tesilkách v roli promiskuitního heterosexuála, Jiřina Jirásková se špatně oholenou hubou, Maciuchová jako pipina domácí s nakupovacím syndromem...Ó jéé. Scénář je hodně řídký a některé dialogy neskutečně dlouhé a neskutečně trapné, tohle nezachrání ani soudruh Mikuláš-Růžek a soudruh čert-Filipovský. (17.12.2011)

Ono je sice strašně zajímavý dívat se na to, jak třeba takovej Vinklář doma sedí na gauči a čte si noviny, zatimco Hanzlík se byl právě vykakat a teď se bude dívat na televizi a Cupák doma jen tak pro nic za nic chodí celej den v kvádru, v kravatě a v botách, ale natočit o tom celej seriál je tak trochu plejtvání materiálem. Jinak seriál občas působí jako nechtěná komedie, takže za to ty 2 hvězdičky. (24.11.2006)

9/9 Není to úplně ono, tento román pro televizní obrazovku. Zadání znělo jasně, ale pokud budeme srovnávat například s jiným panelovým seriálem Heřmánci a nikoli s předchozím opusem Byl jednou jeden dům, můžeme dojít ke smířlivějšímu hodnocení. Příběh jednoho roku v čerstvě postaveném panelovém sídlišti logicky bude vždycky víc připomínat Panelstory, než cokoli jiného, ale zatímco příběhy obyčejných lidí za okupace jsou součástí naší historie, malé životy na sídlištích pořád pokračují. A v tom je (bohužel) cosi nadčasového, žádné umění, žádný přesah, ale poskládané mikropříběhy z jednoho vchodu. Dokonce propletené tak, že ten dělá na stavbě, ten uklízí chodníky, další pingluje v místní knajpě a její sousedka vám naproti udělá frizúru. A všichni společně chodí pro vodu ve sněhu, když se prokopne potrubí, v létě odjíždějí na povinné dovolené a společně vítají nové občánky. Někteří i pro takový seriál sehráli vcelku zajímavé etudy, jiní šli hluboko pod svůj průměr. Ale například z hlediska pestrosti profesí je to vcelku zábavný mišmaš. Pro dospělé je tu sexy trojúhelník Adamíra-Šulcová-Munzar, pro teeny je tu jiný milostný příběh Kolářová-Hanzlík-Kořínková, pak několik hlubokých lidských příběhů, samozřejmě česko-slovenské přátelství, protože na každém pražském sídlišti mají všichni Slováci otevřené dveře. Hodně mimo je příběh cikánských recidivistů (samozřejmě Lackovič-Skořepová), problematické je obsazení mini roliček bývalými stary z doby před rokem 1945 (Dohnal, Gollová, Hajská, Schránil) a minimálně prapodivné jsou pohledy do zákulisí televize (soutěž Deset stupňů ke zlaté) a filmu, nicméně určitá dobová výpověď v tom je. A není ani tolik důležité, jestli více přehrává unavené manželství Vránová nebo Cupák a zda nakonec dojde svého štěstí příšerná sekretářka Devátá. Trocha kýče, trocha civilsmu, povinně pozitivní a mravní vyznění a je to. Aspoň člověk není tolik líto, že opravdu všichni v Nerudovce bydlet nemůžeme. (24.04.2023)

Asi nejhorší reklama na modní trend osidlování příšerných panelákových sídlišť. Bohužel obsazeno zajímavými herci. Ale co, taková už byla doba, že i v té největší sračce jste viděli plovat dobrého člověka. Tato sračka měla v lidech vyvolat pocit, že panelák je vlastně fajn, ať už jste kdokoliv a pocházíte odkudkoliv. Nic není lepší, než unifikované umakartové jádro z černou hadicí od sprchy, nepraktickou kuchyňskou linkou z plechu a bezútěšným pohledem na rozestavěné sídliště a kulervoucím sociálním vztahem s pestrobarevným spektrem obyvatel jednoho vchodu. Ať už opustíte roubenku patřící vašemu rodu stovky let, nebo pavlačový dům, kde jste vyrůstali, nebo malebnou chaloupku u rybníka v Jižních Čechách, kde je opravdu krásně, vždy máte možnost dožít svůj malý život ve svém patře nové panelové zástavby v Praze. I v devadesátí třech letech máte nárok okusit výdobytky moderní doby. Vždyť v tom vchodě se dá prožít ještě tolik dobrodružství, lásek a kolektivní legrace. (09.06.2013)

Chvílemi skutečně dost nudné, ale plejáda vynikajících českých herců to prostě nějak utáhne. A o to mi jde především u starých československých seriálů. O předvídatelný děj ani tak ne. Dávám vysoké hodnocení,k čemuž mě přiměl fakt,že ač patřím mezi ty dříve narozené a Luďka Munzara jsem nikdy neměla ráda, ba přímo se mi protivil, tady jsem najednou zjistila opak. Jeho celkem zanedbatelná role sochaře byla nesmírně přesvědčivá.Pro mě nejpřesvědčivější. Já jsem si poprvé uvědomila, že je to skutečně Pan herec, což jsem v minulosti popírala. No, asi jsem dozrála. Pozdě,ale přeci :)) (03.09.2015)