Tetovač z Auschwitzu

Další z těch slavných knižních adaptací IMHO přeceňovaných bestsellerů a I když jenom 6 dílů, tak tam pořád byly tak dva navíc. Za zdmi tábora se to hrozně táhlo. Ale úvod a konec docela super a skvělý byl i Harvey Keitel, dost možná i na nějaké ocenění. Vtipné teda, že obraz jeho postavy vypadal v reálu jako dvojník Eli Walacha Natáčelo se to na Slovensku a v titulcích je tak půlka slovenských jmen. Škoda nudných pasáži, tak jenom 7/10 (09.06.2024)

Čo tu funguje skvelo, je lovestory linka. Dvaja protagonisti sú parádne obsadení, zahratí a jemná chémia medzi nimi funguje na jednotku. Akurát ten Auschwitz je tu akýsi lite, estetizovaný, kĺzajúci po povrchu. Produkčne na vyššej úrovni než ten slovenský, no stále akýsi vnútorne nepresvedčivý. Je to spôsobené napríklad všadeprítomnou angličtinou, ktorá ma irituje vždy v anglofónnych interpretáciach európskych dejín, alebo aj absenciou jasnej chronológie (koľko času hrdinovia strávili v lágri?). Dnes, keď nám literatúra ponúka nekompromisné, premýšľavé diela, akými sú Littellove Láskavé Bohyne, či v kinematografii klenoty ako Saulov syn, či Zóna záujmu, mi tieto dojemné Schindlerove dojáky prídu už akési prežité, miestami hraničiace s gýčom. V poslednej, šiestej epizóde to opatrne načne zaujímavú tému (Laliho svedectvo voči Baretzkimu) ale tá je odbavená niekoľkými vetami a nejde príliš pod kožu. Som niekde medzi 3* a 4*, no zaokrúhľujem nižšie, pretože (unpopular opinion I guess) znova sa ponárať takýmto spôsobom do starej židovskej krivdy dnes, keď samotný Izrael pácha genocídu na blízkom východe, mi prišlo v niečom až neprístojné (čo samozrejme nedávam režisérke za vinu, o jej postoji neviem nič). Jasné, Šoa si musíme pripomínať, iba si nie som istý, či práve takto. (06.05.2024)

Knihu jsem nečetl, nemohu tedy porovnávat. Je možné natočit milostný příběh v tom největším pekle, které kdy bylo stvořeno ? Neočekávejte však žádnou sladkou romanťárnu z vyhlazovacího tábora. Jsou to spíš jen takové střípky a pár pasáží, jinak se oba hlavní představitelé budou snažit přežít, ať už sami či s pomocí ostatních, leč jim to síly dovolí, a budou muset čelit všem hrůzám tehdejší nemilosrdné a kruté reality. Bití, mučení, ponižování, veřejné popravy i bezdůvodné vraždění. Selekce, pochody smrti i plynové komory ( i když na ty je spíš jen pohled z dálky nebo jen zvenčí, co se odehrává vevnitř tu ukázáno není ). Špína, bordel, smrad, nemoci, to vše z obrazovky jen čiší, až bych kolikrát doporučil raději nic nejíst. Tohle je šest hodin opravdového pekla. Příběh vypráví sám Lali, který jej diktuje na sklonku života o mnoho let později v Austrálii zdravotní sestře a my se tak vracíme zpět do minulosti. Dobrých 80% je tady čistě z vyhlazovacího tábora. Dle mého subjektivního pocitu je to jedno z nejlepších zpracování z prostředí Osvětimi a řadím jej po bok snímků jako Saulův syn, Colette nebo Šedá zóna. Surový pohled nabitý emocemi, kdy se v doupěti toho největšího zla dokáží zrodit i zázraky jako je láska nebo nový život. Jednu obrovskou výtku však mám a tím je jazyk. Všichni, bez rozdílu na národnost, tady mluví anglicky. Je to škoda, trochu to kazí dojem autenticity. Kvůli toho ale nechci ubírat hvězdu, i když jsem nad tím chvílemi přemýšlel. (30.05.2024)

Téma koncentračních táborů je ve filmové historii prozkoumána vcelku dopodrobna. Tatér z Osvětimi v tomto ohledu nenabízí nic moc nového, co bychom už neviděli. Ale je třeba říct, že ta atmosféra a úzkost tohoto období a zaměření pořád stále funguje a je dobře, že si pořád tuto temnou skvrnu naší lidské historie stále připomínáme. Prim tu nakonec stejně hraje vztahová linka, která ukazuje, že i v takovém prostředí lze najít aspoň trochu naděje a něčeho hezkého, k čemu se člověk mohl upínat. Ano, pochopitelně se dočkáme i dosti tíživích scén, které z potenciálního diváctva vylučují slabší povahy, protože jak pro ženské, tak pro mužské publikum tu budou dosti bolesticé a naturalistické scény. Trochu matoucí je tu akorát linka s Keitelem, jakožto starým přeživším, která je od začátku poměrně matoucí a nikam nevededoucí a bohatě by stačilo, kdyby se smrskla do funkce prologu a epilogu. Nelze opomenout ani všudypřítonou angličtinu, která trochu nabourává atmosféru, jelikož je jasné, že jednotlivé postavy mluví hned několika jazyky, ale tak to je pochopitelně dáno zemí vzniku. (07.06.2024)

Omlouvám se, pokud to někdo ještě neviděl tak ať tuto mojí recenzi dál nečte. Vyzrazuji v ní i něco z děje. Obvykle to nedělám ale tady mi to nedá. Velké zklamání. Funguje tady milostná linka. Herci odvedli vynikající práci, skvěle odehráli svoje scény, jsou uvěřitelni. Člověk se lehce nechá vtáhnout do děje. Hudba je slušná. Tady pozitiva končí. Režisérka zkazila co mohla. Vadí mi všudypřítomná angličtina bez sebemenšího využití autentických jazyků. Ale to by bylo ještě to nejmenší. Po celý čas se pravidelně vyskytují osoby nebo scény, o kterých člověk nic neví. A většinou se nic nedozví ani později. Kdo je Cilka, která ač vezenkyne se po táboře promenaduje v mini sukni a kožichu, s dlouhými neostrihanymi vlasy. Dokonce má takovou moc, že vytáhne Laliho z vězení a zachrání mu život. Esesak v lagru se vesele baví s dobře živenym a dobře oblečeným klucinou, usmívá se na něj, hladi ho po tváři. Vím, že cikáni měli v Osvětimi oproti jiným vězňům jisté výhody. Ale právě zase tím zpracováním a podáním to v kontrastu s ostatními vyznělo v seriálu totálně nevhodně. Atd., atd,..... Kromě vztahu Laliho a Gity (a i na tom mají nejspíš větší zásluhu herci než režisérka) bylo všechno ostatní odflaknute. Snad se toho časem ujme i někdo jiný a natočí něco lepší. (02.06.2024)