Svetlá rámp

Takmer som Chaplina ani nespoznal, kedze som bol na neho zvyknuty so starsich grotesiek alebo nemych filmov z ca. 20-tych rokov, pretoze v tomto filme mal az 63 rokov, ale to nic nemenilo na tom, ze aj tu dokazal predstavit niektore humorne sceny. Tento film ale nie je nemy a nie je to ani blazniva komedia, ako skor drama o umelcovi, na ktoreho sa uz pomaly zabuda, ale stale ma pri sebe este ludi, ktori ho maju radi a preto je tento film tak krasny. Chaplin tu v niektorich dlhsich cenach ukazuje balet alebo divadelne sceny, ktore mozu ale aj nemusia obycajneho divaka nudit. Zaujimavostou je, ze Oscara za hudbu dostali Svetla ramp az o 21 rokov neskor, v roku 1973... 22.07.2010 _______ Charles Chaplin - (Calvero) - Claire Bloom - (Terry - tanečníčka) +++ Buster Keaton - (Calverov partner) +++ Sydney Chaplin - (Neville) +++ Marjorie Bennett - (Pani Alsopová) +++ Wheeler Dryden - (Terezin doktor) +++ Produkcia: Charles Chaplin +++ Hudba: Charles Chaplin +++ (22.07.2010)

Přepsáno v listopadu 2019. Světla ramp jsou niternou zralostí cirkusového klauna. Charlie Chaplin dospěl ve svém stáří k nostalgickému ohlédnutí za životem, naštěstí sentiment není zatížen senilitou, mezi slovy se objevují prvky melancholie a romantického idealismu. Světla ramp nejsou dokonalým filmem, jejich počáteční impuls zápletky vychází z příliš hysterické polohy melodramatické pózy, přesto je převládající náladou, i navzdory té důmyslné cynické sebeobraně, touha po životě. Stárnoucí cirkusový klaun odhaluje svou smutnější část vnitřního světa, dotýká se intimních úzkostí, je již schopný a zvlášť ochotný dosáhnout smíření a rozdává všude kolem sebe lásku a porozumění. Cirkusová rozvernost je zde předpokladem, kavalírství je předností a ušlechtilost je nabytou životní moudrostí. Hlavním nástrojem melancholické klauniády a vyzrálé cirkusové žádostivosti je Calvero (pozoruhodný Charlie Chaplin), stárnoucí klaun vaudevillského ražení. Vyrovnání se s niternou bolestí možného profesního selhání, a nejde pouze o strmý pokles popularity a uznání, v záběru jsou také osobní fóbie a přizpůsobení se jim, je náročnou poutí vnitřním světem. Klaunská zábava dodržuje jízdní řád taneční choreografie a smutek klauna je předzvěstí konce. Důležitou postavou je Thereza "Terry" Ambrose (příjemná Claire Bloom, jako tancující Columbina vystupuje Melissa Hayden), mladá a atraktivní baletka. Vývoj psychologie jednotlivců je pod neustálým vlivem běžných společenských konvencí a hanba je nejpalčivější osobní strastí. Hledá se opětovná víra v radost ze života. Láska, úcta a úspěch jsou sice vedlejším, ale zásadním výsledkem. Významnou postavou je Ernest Neville (sympatický Charlieho synek Sydney Chaplin), mladý a talentovaný hudební skladatel. Melodramatické pnutí dostalo tichou romantickou báseň cirkusového klauna s kapkami melancholických slz, osudovost získala svého trubadúra. Z dalších rolí: spořádaná a občas laškující Calverova domácí Sybil Alsop (Marjorie Bennett), starý a zkušený ředitel londýnského Music Hallu Postant (Nigel Bruce), vstřícný umělecký vedoucí divadla Bodalink (Norman Lloyd), Calverův partner klaunského hudebního čísla (Buster Keaton), hlavní tanečník baletního představení Harlekýn (Andre Eglevsky), Calverův nesoucitný agent John Redfern (Barry Bernard), či Calverův lékař Dr. Blake (Leonard Mudie). Světla ramp jsou nostalgickou básní cirkusového klauna, jemně do dlaní nabírá vnitřní bolesti, se smutkem v očích prohlíží umělecké úzkosti a s velkorysou štědrostí zralého věku rozdává životní touhy a smysl i pocit lásky. Světla ramp jsou intimní zpovědí Charlieho Chaplina. Podařené to nostalgické ohlédnutí za životem a profesním posláním! (31.07.2010)

Chaplinovo loučení se zvláštním nádechem a jasným sdělením, že tentokrát je to naposled. Mluvené slovo jeho hraní a humoru neubírá a naopak velmi dobře kombinuje prvky němého a mluveného filmu. Občas mi přijde trochu rušivý způsob Chaplinova střihu a dramatizace scén (například když Terry do nekonečna řve I am walkin..), nicméně se jedná o styl doby a je to jen drobný detail, kterého jsem si všiml. Chaplinův nejvyšší standard, ale Zlaté opojení a Kida to nepřekonává. (16.04.2015)

Vždycky mě na Chaplinovi zaráželo, že z něj v jeho komediích ta grotesknost úplně nesálala, jakoby ji něco brzdilo, nějaká skrytá melancholie nebo tragika, kterou nedokáže přehrát ani sebelepší herec. Ve Světlech ramp se to potvrdilo, protože jeho filozofování, které tam přednáší, musí být vykoupeno obrovskou životní zkušeností, nejčastěji bolestí. V každém jeho filmu z toho byl kousek, ale tady je to uzavřené, kompletní bilancování moudrého muže. Zpověď smutného klauna. (14.01.2009)

Chaplinovi sa podarilo zrejme to najdôležitejšie, čo počas natáčania tohto filmu zamýšľal: presvedčiť diváka o tom, aká je sláva vrtkavá a pominuteľná, ako umelca jeden deň milujú, druhý zatracujú, ako z oka vytryskne slza pri predstave, že žezlo preberá niekto iný a jeho osud je spečatený tápaním v alkohole, sebaľútosťou a duševným trýznením. Tento príbeh je neuveriteľne autentický, osobný a mňa oprávnene chytil za srdce. So starcom Calverom som súcitila, priala mu úspechy, večný potlesk a burácanie obecenstva, ktorý bude ešte silnieť a mohutnieť, keď sa opona nevyhnutne zastrie. (21.07.2010)