Chinese Coffee

Nezaslouženě opomíjený kus v Pacinově filmografii, v němž exceluje před kamerou a solidní práci odvádí i za ní. Je to hodně konverzační a divadelní záležitost, ale nudu divákovi nedovolují jak vcelku občerstvující vzpomínkové flashbacky, tak především opravdu bravurně napsané i zahrané postavy, během jejichž dlouhého, víc a víc do hloubky jdoucího rozhovoru se postupně více dozvídáme o situacích, v nichž se oba nacházejí, o jejich povahách i složitém vztahu. Nebudu o něm více psát, abych nespoileroval, omezím se už jen na to, že každému, kdo má rád Al Pacina a konverzační dramata, film bezvýhradně doporučím. (12.10.2009)

Dvě trosky (rádoby-spisovatel a rádoby-fotograf) si povídají, stěžují si na svůj život a vzpomínají. Kritizují svůj život, za to jaký byl, jaký mohl být. Reflektují jej za pomocí intelektuálních příměrů a sytí nás světáckými zkušenostmi aniž by vytáhli paty z New Yorku. Předbíhají se v tom, kdo bude mít lepší argument. Pak začnou probírat Knihu a všechno se posune dál. Pomalu, ale jistě začne vyplavávat moudro, staré jako platidlo.... "Bez peněz to nejde." Divadelní drama je z ČÍNSKÉHO KAFE cítit na sto honů, ale Pacino ho vede velice zručně. Samozřejmě hraje ještě lépe než režíruje, jeho věčně podrážděný Harry je skutečnou postavou, stejně jako kliďák Jerry Orbach. Oba mi připomínali některé mé známé. Ten snímek by se dal analyzovat hodiny, tak tématicky bohatý je. Radost pohledět. (19.03.2013)

Netradiční film. Označení, které mě napadlo hned v prvních pěti minutách děje. Neuvěřitelně komorní prostředí jednoho bytu, který vypadá... tak nějak moc realisticky na to, aby sloužil jen pro účely filmu. Žádný dokonalý pořádek, na druhou stranu ani zbytečně na efekt hrající depresivní prostředí. Tak takhle tedy vypadají americké filmy, pokud je jejich rozpočet přibližně stejný jako těch českých, a jsou založeny na divadelní hře. Až mi to trochu připomínalo Pacinovo oceňované Glengarry Glen Ross, ale tady ta intimita byla ještě mnohem větší. Jako byste Pacinovi viděli přímo do duše, ve svých vrcholových scénách tentokrát zdaleka neřval tolik, jak je obvyklé, spíš se jen tak procházel po městě a nahlížel do kaváren. A povídal. A povídal. Smířený se svým osudem spisovatele, který napsal "dvě slavné knihy, jen je nikdo nezná". Občas do děje probleskl nějaký ten záblesk minulosti; šťastné okamžiky, kdy byl Harry ještě se svou přítelkyní, chodil se bavit a hlavně žil... Chinese Coffee je zvláštní film (už jsem to říkala?). Trvalo mi sakra dlouho, než jsem ho sehnala, a bude to trvat sakra dlouho, než se mi dostane z mysli, byť jsem si v některých momentech přála, aby se příběh konečně pohnul dopředu. (05.06.2008)

Herecky je snímek skvěle zvládnutý, vlastně ani režisérsky to není špatné, hlavně díky zajímavé řešení jednotlivých vzpomínek, které vstupují do děje, jenž je jen konverzací dvou chlapů, samotné dialogy jsou skvěle zahrány, ale prostě ve mně ten film nedokázal způsobit nadšení. Je to dobré, ale za mě ne skvělé. (28.07.2017)

Dva kámoši ... do deště? Vítr v kapse rozhodně mají, pramen inspirace k práci i k životu vyschl, stáří za krkem a oni jednou v noci v ošuntělý cimérce uspořádají ošuntělou inveturu, na kterou měli celý přátelství, teď instantně kvůli nám, divákům, abychom věděli, kdo komu ukradl život. Al narozdíl od spousty jeho kolegů, co neumí hrát, neumí nehrát, je fascinující ho sledovat, stačí pohled, kterým by i ten text na lístku na tramvaj přehrál na Oskara, ale tyhle dialogy i rytmus scén na mě působily nějak divně. 3* a pulčana za překvapení v podobě skvělýho Jerryho Orbacha. (24.07.2010)