PF 77
Réžia:
Jaroslav BrabecKamera:
Tomáš SyselHudba:
Jan JirásekHrajú:
Vlasta Chramostová, Ilja Racek, Daniela Kolářová, Martin Stropnický, Josef Vinklář, Lubomír Lipský st., Karel Dobrý, Jana Drbohlavová, Emma Černá, Jiří Langmajer, Zuzana Fišárková, Jiří Štěpnička (viac)Obsahy(1)
Dramatický příběh z doby vzniku Charty 77 o cti, morálce a lidské důstojnosti v hlavní roli s Vlastou Chramostovou.
Příběh kantorky, slavné herečky a jejich studentů je zasazen do dobového rámce utužené normalizace, do doby, kdy se po okupaci sovětských vojsk snažila většina přežít v šedé zóně a v boji proti režimu byla ochotna riskovat své postavení jen hrstka odvážných. Herečka Damiánová připravuje na DAMU se svými studenty Shakespearovu tragedii Romeo a Julie. Je mezi nimi i nadaný student Petr, který hraje Romea a jeho dívka Hanka, která zkouší roli Julie. Jenže doba "vymknuta z kloubů šílí". Právě se zformovala Charta 77 a stranické orgány DAMU útočí na své pedagogy, aby ji odsoudili. Damiánová se brání, má své známé, kteří díky režimu nemohou hrát a působit ve svých profesích, kolegu Petráka a bývalého nadaného studenta. Ale pak ÚV KSČ zorganizuje shromáždění umělců a tvůrčích pracovníků v Národním divadle. Všichni vědí, o co půjde: odsoudit Chartu 77 a demonstrovat věrnost straně a vládě. Damiánová psychicky trpí, stojí před dilematem. Jednalo-li by se pouze o ni, reagovala by nekompromisně. Jenže na ni snacha vyvíjí nátlak. Jde o kariéru jejího syna, pokud se matka nezachová tak, jak se očekává, nebude její syn potvrzen ve funkci ředitele vědeckého ústavu, kde pracuje. Všichni čekají, jak se Damiánová zachová, nejvíc její studenti, mezi nimiž jsou povahy idealistické a zásadové jako Petr, ale i donašeči, jako Kamil. A drama spěje k závěrečné tragedii.
Působivý a psychologicky uvěřitelně vystavěný příběh o morálce, svědomí, o lámání charakterů natočil režisér Jaroslav Brabec s využitím archivních záběrů, které jsou v místy černobílém ladění organicky vrostlé do obrazového ztvárnění atmosféry doby. Svou velkou roli tu procítila a prožila herečka Vlasta Chramostová.
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (70)
Příběh z doby, kdy platilo, že ať uděláte, co uděláte, vždycky je to špatně. 1) Výborně napsaný příběh (žádný div - pamětníci Jelena Mašínová a Pavel Kohout) s výborným hereckým výkonem 77leté Vlasty Chramostové v hlavní roli je citlivě přetlumočen 49letým režisérem Jaroslavem Brabcem. Tíživá atmosféra doby na diváka doléhá v každém záběru. 2) Výhrady některých komentátorů o malé srozumitelnosti a nedostatečném vysvětlení dobových souvislostí pro ne-pamětníky dokumentují zřejmé nepochopení uměleckých žánrů. Toto, vážení přátelé, není dokument, ale film, byť jenom televizní. Neznalost historických souvislostí, jak se o ní výmluvně rozepisuje například BoredSeal, je zřejmou chybou adresáta a lze ji odstranit třeba besedou o díle s jinými erudovanějšími diváky. ()
Film dokonale vystihuje společenskou atmosféru v době Charty 77, kdy se na veřejných shromážděních aklamativně Charta odsuzovala, aniž by ji někdo měl možnost číst. Sám jsem jako student tehdy v neformálních diskuzích se svými kamarády tuto skutečnost kritizoval, za což jsem si vysloužil dost nepříjemný výslech v Bartolomějské na StB (skutečně jeden "hodný" a jeden "zlý" policajt), protože mě někdo udal pro údajné schvalování Charty. Přitom jsem nebyl žádný disident, ani jsem žádného disidenta osobně neznal. Umělci shromáždění tehdy v Národním divadle nebyli zdaleka jediní, kdo se této celonárodní potěmkiády zúčastnil v zájmu zachování své kariéry. Těch opravdu statečných, co Chartu podepsali nebo šířili, byla jen malá hrstka, převážná většina národa držela hubu a krok, i když svým pokrytectvím si mezi lidmi režim určitě tenkrát nijak nepomohl. Na snímku je také půvabné, že jedna z těch tehdy mála doopravdy statečných, skvěle hraje roli té, která proti svému přesvědčení nenašla odvahu k otevřené kritice režimu, zatímco spousta těch, kteří našli v sobě "odvahu" teprve po sametovém převratu, zde ztvárňuje ostatní postavy - jak jim asi při tom bylo? Skvěle napsaná inscenace, i když v závěru kvůli většímu účinku možná až zbytečně patetická. Hvězdičku dolů však musím dát za obvyklé neduhy v ČT - špatnou srozumitelnost mnohých replik, často navíc přehlušovaných zbytečně hlasitým hudebním nebo ruchovým podkresem. Rovněž těkavá kamera a bezúčelné přepínání mezi černobílým a barevným obrazem víc rušily vnímání, než by něčemu pomáhaly. ()
Pavel Kohout, Jelena Mašínová i Vlasta Chramostová vycházeli ze sebe. Ze svých pocitů, vzpomínek, traumat, lásek a historie. Je to SILNÉ, je to ŽIVÉ a byl jsem POHNUT. A to jsem podle některých lidí TAK MLADÝ. Ale zajímám se o HISTORII a nekašlu na PAMĚŤ. No a pokud přidáte PRVOTŘÍDNÍ režii Jaroslava Brabce, není o hodnocení pochyb! -HOSPITALIZUJ MĚ. -CO TI CHYBÍ, LUDMILO? -ODVAHA. ()
Film, který může sloužit jako podnět ke zpytování svědomí i těm, kdo jako já "věk kompromisů" na konci sedmdesátých let nezažili, ale jsou na každém kroku konfrontováni s dědictvím té doby - mimo jiné ve vlastním nitru. Dokážu vydávat svědectví pravdě, i když to stojí mnoho, možná vše? Anebo se hrbím, uhýbám, kličkuji? Nejde jen o velká dramata českých dějin jako je příběh charty/anticharty, ale také o drobné každodenní zápasy. Spíš než k souzení včerejšků mi PF 77 posloužilo k zpytování sebe sama uprosřed dnešků. Je to snímek, který bude málokomu příjemný - snad jen těm, kdo druhé přísně soudí a sebe nevidí. Připomíná člověku upatlané mravní trapno, před nímž by se raděj skryl. Divákovi se nepodbízí, chirurgicky se zařezává do svědomí a působí bolest tam, kde je třeba. Drobné filmařské nedostatky tu lze lehko odpustit. ()
Zase tak moc mne to neuchvátilo. Docela slušný scénář se tak úplně nepovedlo profesionálně realizovat - předlouhé scény, nesvižný střih, všechno se předlouho připravuje, aby, až to přijde, už bylo po překvapení. Škoda tuctových dialogů, které sice posouvají děj, ale samy o sobě se nemají čím chlubit, a škoda rolí mladých herců, kteří moc nevědí, co hrát, protože se o nich vcelku neví víc, než že právě bylo zapotřebí, aby něco řekli. Nejzajímavější tak zůstává samotné téma, které odjakživa dráždí tím, že nemá žádné dobré řešení. ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (2)
- Návrat Martina Stropnického na filmové plátno po jedenácti letech. (M.B)
-
Ve filmu p. Damiánová neunese tlak vyvíjený na herce a z obavy o kariéru svého syna v Národním divadle Antichartu podepíše.
Ve skutečnosti však právě Vlasta Chramostová, která ji hraje, patřila mezi hrstku těch, kteří signovali Chartu 77 a tím pádem ani nepodepsali Antichartu. Z tohoto důvodu musely být dotočeny pro potřeby filmu černobílé záběry, které byly vsazeny do pravého dokumentu natáčeného při podepisování Anticharty a ty vytvářely iluzi, že Chramostová byla v sále přítomna. (joywork)
Reklama