Precitnutie v Garden State

Áno, áno a ešte raz áno... Ak niečo, tak presne toto je moja šálka kávy. Žánrovo asi niečo ako romantická komédia, ale od tých "tradičných" je štýlovo na hony vzdialená. Sú komédie, ktorým ide o to, čo najviac diváka pobaviť a rozosmiať, sú také, ktoré "vyžadujú" od divákov orkány smiechu, no a potom sú také ako Garden State... človek to pozerá, sám možno nechápe prečo, ale celý čas sa cíti neuveriteľne príjemne, sem-tam sa zasmeje a po skončení, keď sa pozrie do zrkadla, s úžasom zisťuje, že má zdeformovanú tvár, lebo sa celú hodinu a pol naširoko usmieval a ten ksicht mu nejde nijak odstrániť. Presne takto na mňa Garden State zapôsobil - proste neodolateľne príjemný zážitok. A ešte mi nedá trochu neupraviť Civalov komentár: "Když bych věřil na něco jako objektivní hodnocení, řekl bych, že Garden State je objektivně na čtyři hvězdičky. Jenže nevěřím, tak to říkat nebudu a vrazím hezčích pět!" (v nemalej miere je to zásluha Natalie, ktorá je nekonečne očarujúca a doslova vládne celému filmu - a keďže koment píšem v deň jej narodenín, tak jej touto cestou prajem všetko najlepšie ;-) ). 9/10 (09.06.2006)

Antidepresiva jsou špatná, ááááno. Ale nebýt jich, neměl by zřejmě tenhle film svoji tichou, místy až zasněnou atmosféru, která mi přišla tak zajímavá - ovšem ne přitažlivá. A tak to zřejmě mělo být, protožu tu máme případ lehce depresivně působícího (sychravého a deštivého) melancholického poklidného snímku, který má díky svojí gradaci, autorskému ztvárnění tématu hledání sebe sama hlavně uvnitř sebe, a emocionální síle pramenící z perfektních hereckých výkonů a srdcem vybírané doprovodné hudby potenciál stát se kultovním. Vlastně když tak o tom přemýšlím, kdybych Garden State viděl někdy na pomezí patnáctého a šestnáctého roku, kdy jsem objevoval svět dospělých a zjišťoval, co za emocionální prožitky je schopné vzbudit umění (a konečně to začínal chápat), dovedu si představit, že by to byl "film mojí generace". Pátrám v paměti a podobný kus ve zmíněné kategorii nikde nenacházím, protože buď jsou to exempláře moc pozlátkové (jako Cruel Intentions), umělecky ponuré (jako Dead Man) nebo regulérně Palahniukovsko-Fincherovské (jako Fight Club:)). Co dodat - není snadné se vyladit na tu správnou frekvenci s filmem, zvlášť pokud naletíte na kategorie Komedie-Romantický a čekáte řachandu s maloměstskými zhulenci a ulítlou Natálkou, ve které se to Drama nějak mihne a zase zmizí. Pomalé tempo úvodu (první třetiny filmu) je bohatě vykoupeno nástupem madony s kouzelným úsměvem a sluchátky s The Shins, a tím, co potom nastane a spěje k nevyhnutelnému konci. Konci, který má....duši? Ano, duši... Tady bych mohl skončit, ale to bych nic neřekl o hudbě a tím pádem i o filmu samotném, protože ji "ručně" vybíral režisér/scénárista/představitel hlavní role Zach Braff, před kterým tímto smekám, a díky kterému máme na světě další ukázku toho, jak to vypadá, když někdo do něčeho vkládá srdce, a je přesvědčen, že to tak má být. To jsou sice mudžahedíni taky, ale ti, pokud je mi známo, nic nevytvářejí, kdežto Zach Braff vytvořil ve svých 29 letech za de facto směšné peníze (na nikoliv nezávislý film) něco úžasného, u čehož ale dovedu pochopit i zdvižená obočí a znechucené úšklebky části divácké obce. To něco je kromě samostatné celkové úžasnosti i úžasně kompatkní, protože tak jako Garden State není kdovíjak alternativní a převratný počin, tak i jeho již zmiňovaná hudební stránka pochází od interpretů, kteří se tak rádi škatulkují jako "indie", ale kteří mají k původní idee nezávislosti zatraceně daleko (a které bych koupí legálního hudebního nosiče rozhodně v dalším tvůrčím úsilí nepodpořil, asi jako libovolnou současnou "poctivou českou kytarovku" z ranku Čínských Lyží), nicméně jejichž jednotlivé příspěvky pro tento film se mi i jako album hodně líbí, a jsem ochoten je tu hodinu v kuse poslouchat a dát se jimi "bavit". I když to tak dost dlouho nevypadá, a i když to rozhodně nebude platit pro každého, pro mě je to a kind of magic, a proto dávám 90%. (07.01.2011)

A máme tu ďalší film kráčajúci v šľapajách LAYER CAKE (teda čo sa zábavnosti týka, inak je to o niečom úplne inom). Tentokrát je to ale oveľa horšie. Tento film má totiž v úmysle "sdělit" nám niekoľko postrehov o živote, láske, smrti, nekonečnosti vesmíru, pominuteľnosti a (ne)zmysle ľudskej existencie, ... KATASTROFA. ZACH BRAFF nie je a (stavím sa, že ani nikdy nebude) druhý WOODY ALLEN. Skôr by som ho porovnal so zúfalcom menom MIKE BINDER, ktorý má tiež vo zvyku oblažovať nás podobnými pseudofilozofickými "rádoby" hlbokými výlevmi jeho depresívno - obsesívno - sexuálne frustrovanej mysle, poznačenej nejedným "mindrákom". Nie, že by to vadilo, no kým ALLEN je vynikajúci a najmä humorný glosátor, BRAFF a BINDER sú iba jeho na smrť nudní epigóni. Tunajšie hodnotenie tak opäť zaradím do osobnej X-FILES zložky. :-) (1.3.2006) (01.03.2006)

Garden State je velmi milá černá komedie s atmosférou filmů Wese Andersona, jen krapet normálnější. Takovýhle počin si představím pod pojmem "kvalitní nezávislý film" - totiž ona nezávislost se má projevovat jenom v technickém minimalismu se kterým je film pořízen a veškeré takto uspořené peníze se mají vrazit do dobrých herců, scénáře a vůbec. V tomto ohledu se režisér rozhodl šetřit zjevně maximálně, protože celé dílko vyprodukoval z větší části sám (i když do Roberta Rodrigueze mu ještě něco schází). Garden State je sice nijak originální, leč příjemný a inteligentní film o tom jak se má člověk naučit žít sám se sebou. (07.06.2005)

Když bych věřil na něco jako objektivní hodnocení, řekl bych, že Garden State je objektivně na čtyři hvězdičky. Jenže nevěřím, tak to říkat nebudu a vrazím hezčí tři. Proč? Protože po Bokovce a jiných, tematicky spřízněných nezávislárnách o sympatickém hridinovi s traumaty, jenž někam přijíždí aby si v hlavě srovnal svůj život a našelk němu klíč, mi Garden State až příliš snadno zapadl do zajetých kolejí a ozkoušených postupů (právě viz Bokovka). Odkládaný první polibek, opakované nasazování dojemné hudby, slza a konec... to všechno šikulka Zach Braff namíchal úplně stejně jako řada jeho kolegů před ním. Fajn, ale pro mě osobně velice průhledné, předvídatelné (jak inscenačně, tak obsahově), zkrátka ne až tak zajímavé jako pro zbytek publika. (04.04.2005)