Pytel blech

Mezi autenticitou a otravností nebyla už dlouho taková součinnost... Začínající Věra Chytilová zachytila dívčí internát bez zmírňujících zásahů. Její film připomíná cvičení v možnostech média, což ho činí poměrně nestravitelným ke sledování. Dívky nepřinášejí velká témata, baví se o banalitách. Při hlučné konverzaci se odhaluje jejich postoj ke každodenním radostem i strastem, který se s nimi pravděpodobně táhl do konce života. Sklon režisérky moralizovat zůstal upozaděn, nemluvě o ironickém pozorování bezradných autorit. Chytilová dokázala protagonistky přesvědčit, aby tzv. nevystoupily z role. Proto jsem úplně nepochopil vytvoření umělé postavy sledující a komentující děj. Dívka z Moravy ani jednou nevstoupí do záběru, ani jednou nezačne komunikovat se zbytkem. Svými vnitřními monology tvůrčí metodu pozorování nikterak nerozvíjí (proč by se mělo slídivé oko kamery zhmotnit v konkrétní osobu?), takže tento experiment vyzněl do ztracena. Intuitivní struktura měla zřejmě za následek poměrně nevšední minutáž – krátký film to není, k dlouhometrážnímu schází několik minut. Důležitý byl nepochybně pro režisérku, ale vždy dám přednost filmům, k nimž se odrazila po této zkušenosti. (MFFKV 2013) (06.07.2013)

Věra Chytilová stylizuje diváka i sebe do role bažantky Evy Gálové, a naprosto perfektním a osobitým způsobem, nám představuje obyčejné strasti i slasti internátního soužití šedesátkových děvčat a jejich soudružek vychovatelek. Zároveň si troufám říci, že tímto ukazuje svým spolužákům z FAMU, jakým směrem by se ona Nová vlna měla ubírat. Skvostný dialekt i doprovodný komentář pozorující holčiny. Vynikající režie i soudružské popichování (diskuze o Bohu, či dívčí rebelantství). Zobrazení autentičnosti v kvalitě nejvyšší. Humor, lehké drámo, ale hlavně skvělé provedení. (06.07.2014)

Hraný dokument, hmmm. A jak by vypadal ten nehraný? To by mně fakt zajímalo.Bylo by to asi moc pékné tóčo. To by ten pytel blech taky paní režisérka nemusela vůbec pochytat. Když je někde víc holek pohromadě, tak je to vždycky mazec. Kamera a objektiv foťáku snese všechno. Pobavila jsem se a zavzpomínala na svoje školní léta, ale na intru jsem nebyla. (01.02.2017)

Cinema vérité sice nabízí velmi bohaté možnosti zkoumání reality a dané problematiky, ale pokud sebeschopnější režisér(ka) vypustí kameru do slepičího kurníku, kde navíc i estetická stránka zkoumaných objektů za moc nestojí, omezuje se rázem výpovědní hodnota pouze na bláznivé vychrtlé formalisty v upnuté košili nebo na feministky vzpomínající na zlaté komunistické časy internátů a trvalé. Ať se na to dívám, jak chci, nic pro mne... (25.01.2017)

Ten film je plný, doslova nabušený, neskutečnými hláškami. „Nevyklánějte se z oken. Není to hezké a hlavně to nemáte zapotřebí. Jde hlavně o pokoj 25....“ Asi to nebylo myšleno jako komedie, ten kritický hlas tam je dost znatelný, ale po těch mnoha desítkách let se z toho stala výborná a zábavná komedie. Ona Chytilová byla vždycky rebelka. Podniková schůze řešící rebelující zaměstnankyni je naprosto ultimátní. Stejně jako komentující hlas v po našimu řeči. Slovo boračisko jsem fakt už strašně dlouho neslyšel. (18.11.2012)