Réžia:
Jan HřebejkScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHudba:
Aleš BřezinaHrajú:
Petr Forman, Emília Vášáryová, Jan Tříska, Ingrid Timková, Kristýna Boková, Jiří Macháček, Nataša Burger, Jan Budař, Zdeněk Suchý, Pavel Liška, Marek Daniel (viac)Obsahy(1)
Vzájemně se prostupující tragikomické příběhy o osudovém ztrácení a nalézání lásek, přátelství, rodin, rodičů a dětí navzájem. Dramatické vyprávění o altruismu i xenofobii, o našem strachu z neznámého, o pocitu ohrožení, který probouzí démona rasismu ukrytého v každém z nás. Obraz současného existenciálního pocitu Středoevropanů, dříve izolovaných za železnou oponou, jejichž inkubátor se před jejich očima tříští a proměňuje v globální vesnici. Především však intimní příběh několika obyčejných lidí, kteří po dlouhé době mlčení, odloučení a lží hledají a nalézají sílu a odvahu k cestě k sobě navzájem, k odpuštění a smíření, o jejich soukromé cestě z chaosu... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (515)
Zpočátku jsem měla dojem, že to tentokrát bude nekoukatelná krávovina, ale nakonec mě tenhle film přece jen dokázal pobavit. Postavy, jejich příběhy i humor jsou poněkud absurdnější, než tomu bylo v předchozích Hřebejkových filmech, přesto poněkud nadneseně a pokrouceně vystihují realitu současnosti. Herci odvedli svůj obvyklý (to znamená dobrý) výkon, nad něčím jsem se zasmála, nad něčím zamyslela, celkově však hodnotím jako jeden z horších Hřebejkových filmů. Přesto solidní nadprůměr - 68% ()
TV/// Obsazení 4/10 Děj 2/10 Hudba 5/10 Efekty 3/10/// +Macháček je občas vtipnej, scény v bazaru –velké množství nesympatických (neoblíbených) herců, žlutý filtr(obraz), scénář, režie, hudba, některé herecké výkony /// Přestože jsem před několika lety neměl české filmy moc v oblibě, zřejmě dorůstám do doby kdy se mi začínají líbit a skutečně je vyhledávám. Některé potěší (Cesta z města), jiné neurazí (Příběhy obyčejného šílenství) a bohužel některé zklamou (Účastníci zájezdu). Ovšem v tomto případě jsem až mírně otráven. I když to možná není to správné slovo. Jednoduše, tenhle film mi nic nedal. Dokonce mi i v některých částech připomínal starší film Pelíšky. No a vidíte, teď koukám na režiséra a odkud ho asi znám? Ano pánové a dámy. Jan Hřebejk v mých očích patří mezi nejhorší režiséry a až na výjimky (Šakalí léta) točí filmy pro mě nepřístupné. Herecký ansábl patří mezi ty nejhorší (Tříska, Liška, Budař, Dušek-ne tohle není ironie, skutečně tyhle herce nevyhledávám) Aspoň že Liška byl aspoň trochu vtipnej. Nebýt Macháčka s Formanem, těžko říct kam by to dospělo. Hudba nic moc, prostě neoslovila. No a bezduchý děj tomu taky moc nepomohl. Ve výsledku za slabé dvě./// Celkem 31%/// ()
Nečekané vzepětí na pokraji sil vyčerpaného koně. Hřebejkova filmařská nejistota a Jarchovského tématická roztříštěnost se po nesnesitelně únavném Pupendu znovu zvýrazňuje úměrně tomu, jak blíže současnosti se přibližují. Proto by měl dát zvláštní honoráře hercům, kteří ze sebe až na pár výjimek dostali životní maxima. O to větší škoda pak je výsledná pachuť toho, jak moc pomíchané všechno je a do příjemně stravitelných životních problémů se za každou cenu musí dostat příznaky společenské krize. ()
Jan Hřebejk poprvé na plátně v současnosti, na aktuální téma - nebo lépe řečeno na kratší seriál aktuálních témat - "bez příkras", se zajímavými (dobře zahranými) protagonisty a propletenými osudy jedné rodiny, jedné skororodiny a jedné "rodiny". Možná je toho na jeden film až příliš, ale je to vcelku chytře vymyšlené a fungující (finální scéna je luxusní), a k vyloženému litování je tu snad jenom poněkud malý prostor pro Jana Třísku. Pro mě osobně má Horem Pádem ještě jednu přidanou hodnotu, a sice postavy Pavla Lišky a Marka Daniela. Jejich sprostí vychcánci a rádobydrsní zlodějíčci dokonale vystihují naši dobu, pokud jde o postoj spousty lidí k vymoženostem této někdy až ostudně humánní společnosti - společnosti, která naprosto kontraproduktivně chrání ty, kdo "znaj svoje zpíčený práva", ale nikdy je nenapadlo, že by mohli mít taky nějaké povinnosti. 80% ()
Rozhodně ne nejlepší, ale nejsympatičtější snímek dua Hřebejk - Jarchovský. Dějově nekonzistentní, ovšem jednotlivé scény mají co říci, byť to říkají poněkud dětsky naivním názorem na čecháčkovství. Herecky slušné a technicky nad zbytkem tuzemské tvorby o tolik vepředu, že to snad ani nelze porovnávat. ()
Galéria (24)
Zaujímavosti (16)
- Namaskovaný pysk Františka Fikese (Jiří Macháček) podle režiséra Jana Hřebejka rozhodně nebyl jen pro diváky, ale i pomůckou pro samotného herce: "Podle mě to Jirkovi pomáhalo. Jestli si něco vyčítám, pak fakt, že Jirka své nejtěžší monology točil na úplném začátku, kdy s tím drátkem na zubu, který mu dělal zaječí pysk, ještě nebyl srostlý, takže trochu šišlal. Řada lidí mi pak vyčetla, že je to nepovedenej pokus o vtip, přitom jsme o nic takového neusilovali. Ke konci natáčení už Jirka nešišlal, protože si na ten drátek zvykl, a my ho naopak museli nutit, aby tam aspoň trochu toho šišlání zachoval." (NIRO)
- Scenárista Petr Jarchovský se zmínil, že v postavách dvou pitomců-převaděčů (Jan Budař, Zdeněk Suchý), kteří na začátku vezou mimino, viděl dva syny mladíků z Černého Petra (1963) - jak dospěli a co z nich vyrostlo. (NIRO)
- Ve scéně, kdy přijde Bejk (Jiří Macháček) za Plukovníkem (Jaroslav Dušek) do hospody, hrají praví sparťanští chuligáni. (satena)
Reklama