Konec cesty

Československé drama, v němž hraje M. Růžek hlavní roli propuštěného vězně Josefa Lachmana, jenž se dostane k obrovskému válečnému majetku, bohužel pro něj však v britských librách, což nebylo v roce 1959 zrovna výhodné. Plán utéci spolu s dcerou (energická A. Vranová) a zeťem (ustrašený V. Ráž) na Západ nebyl špatný, avšak vzhledem k tomu, že dáma musela nejdřív vyměnit libry za bony a zakoupit v Tuzexu zboží, neměl naději na úspěch. Její nerozumné počínání neuniklo bdělému zraku bezpečnostních složek a tehdejší všemocná policie, ve složení klasicky na oko přátelský nadporučík J. Bek a jeho věrný asistent G. Heverle, okamžitě rozjela vyšetřování. Právě druhou polovinu snímku hodnotím jako velmi působivou, pominu-li nezbytnou iluzi neomylnosti a nepřemožitelnosti Státní bezpečnosti, jevila se mi na tu dobu nadprůměrná, podpořená skvělými hereckými výkony. Nejvýrazněji působil pochopitelně představitel hlavní role ledově chladný řidič Lachman na stavbě přehrady, po celou dobu snímku vrhající nepřátelské a agresivní pohledy. V roli výstředního minéra Rokose svůj tradiční nadstandard předvedl klasicky ukecaný, všeznalý a vychytralý R. Deyl. V malých rolích překupníků valut se objevili též M. Kopecký a R. Hrušínský. Pro neznalého diváka snímek nabízí i ukázku, jak to chodilo v Tuzexu na konci 50. let a také jak měli nacisté svou válečnou ideologii promyšlenou, neboť kromě vojenské ofenzivy útočili na Spojence i v ekonomické rovině, např. tiskem falešné měny, záškodnicky pouštěné do oběhu. Poslední filmařský počin M. Cikána Konec cesty je dle mého názoru zajímavé dílo zkušeného režiséra, s netradiční tematikou a skvělými herci. (04.06.2015)

Průměrný film, který se bohužel neubránil propagandistické zápletce z prostředí Tuzexu a falešných britských liber. Ovšem co se zde musí ocenit, je příjemný výběr herců - září zde především Martin Růžek v roli propuštěného vězně a mladinká Alena Vránová v roli jeho dcery, partnerem jí je zde stejně jako v "Pyšné princezně" Vladimír Ráž, který se na určitou dobu stal i jejím civilním manželem. (15.12.2012)

Nikdy jsem nebyla v mosteckých dolech ani v Tuzexu, takže napínavý film Miroslava Cikána je ideální exkurzí do těchto míst. Ďábelskému pohledu očí Martin Růžka mohl v československé kinematografii konkurovat snad jen Petr Čepek a moje oblíbená pyšná princezna Alena Vránová odsekává a uzemňuje chlapy na první dobrou. Kuřáci budou mít během projekce absťák, protože si tam všichni zapalují jednu cigaretu za druhou. Jak noirové! (18.08.2020)

Konec 50. let byl v českém filmu ve znamení civilního realismu (zde prostředí stavby, Tuzexu apod.) kombinovanému se suverenními kameramanskými kousky (zde V. Huňky) a hudbou skladatelů první třídy (Štěpán Lucký pracující i s dobovou dřevní elektronikou). Forma detektivky je do značné míry záminkou k částečnému rozkrývání rodinných vztahů (manželé Ráž a Vránová, její otec Růžek), vykreslení vyšetřování se mi zdá přeci jen takovým přílepkem. (15.08.2011)

Docela slušná kriminálka, která mne na začátku vůbec nechytla a hudba mě značně rozčilovala, ale to dost brzy přešlo a jsem ráda, že jsem to celé nevypnula. Zajímavé téma, režie poplatná době, téměř dramatický konec. Pan Růžek byl ve své roli magický a silně nesympatický, tedy přesně takový, jaký měl Josef Lachman podle scénáře být. Celkově velice zajímavé obsazení. Zkrátka bohatství v jakékoli podobě dohání lidi ke krádežím a vraždám. Vždy to tak bylo a vždy to tak bohužel i bude. (14.08.2011)