Na růžích ustláno

Hlavně ze začátku tomu chybí tempo, vtípky jsou občas zazděné zmateným střihem. Taky postava správného zásadového chlapíka Pavla Gardena mě většinu času docela iritovala, já být Baarovou, tak mu za tu výchovou lekci na konci filmu plivnu do ksichtu. Naopak příjemně překvapila Maria Tauberová, výborné jsou pak dvě Plachtovy scénky ke konci, jedna se sekretářkou a jedna s "číslem 54". A minimálně jedna hvězdička za extravagentní pohyby tanečnic. (25.11.2013)

Filmy, ve kterých hraje třeba Jindřich Plachta či Ladislav Pešek mě vždycky těší. Prvně jmenovanému bych i věřil, že postavy jaké hrál odrážely jeho skutečný charakter. Ladislav Pešek zase teprve začínal, ale v prvorepublikových filmech působil většinou svěže a svým komediálním přínosem a optimismem film jednoznačně pozvedl. Děj je takový klasický. Jedna rodinka zbohatla, ale zapomněla na svou skromnost a pracovní nasazení, respektive matka rodu, a tak jí to otec musí připomenout. Kdyby to šlo v životě všechno tak jednoduše jako ve filmu. Mnoho tehdejších, a nutno podotknout, že i dnešních, obyvatel by asi nesouhlasilo. Ale musí se nechat, že snímek je úsměvný a pozitivní. (24.07.2023)

Snadno předvídatelný, ale milý film, který táhne hlavně Jindřich Plachta. Jeho podpantoflák, který se včas vzepře a dá na svůj rozum, je tradičně neodolatelný. Půvab dodají Baarová a Tauberová a nechybí ani můj oblíbenec Jiří Plachý, byť tohle asi nebude úplně ta role, ve které by ukázal svoje herecké umění. (07.12.2023)

Copak to se dělá, dávat člověku sklo do oka? Co kdybych se pořezal! Weinbergerova stejnojmenná opereta sklidila nevídaný aplaus již při svém premiérovém uvedení (1933), v němž zářil idol paní a dívek Jára Pospíšil. Bylo jen otázkou času, kdy se hrdinové tohoto růžového příběhu přesunou z divadelních prken na filmové plátno. Nutno dodat, že režisér Cikán prozíravě vytušil, že nemá smysl spoléhat se jen na libozvučné melodie a proto si zajistil exkluzivní herecké obsazení. Lída Baarová v roli samostatné, emancipované lékařky oslňuje ženským půvabem i sympatickým vystupováním, Antonie Nedošinská s Jindřichem Plachtou podnikají další vražedný útok na divákovu bránici, Pešek překypuje hravostí i mladistvým elánem. O prvotřídní humor tedy nebyla nouze. A zpěv? Ten byl svěřen Marii Tauberové (1911 – 2003), zářivé hvězdě českého operního nebe, která se krátce poté (1936) stala na dlouhá desetiletí jednou z nejvýraznějších tváří pražského Národního divadla a její koloraturní soprán sklízel úspěchy i na zahraničních scénách. (03.10.2008)

Příjemný film. Smůla je, že před tímto filmem jsem shlédl film U pěti veverek, jehož hlavní linie byla zcela totožná: Paničce vleze nenadálé bohatství do hlavy natolik, že investuje do podivného podniku a její muž (v obou filmech Plachta) od ní raději odejde a založí si vlastní podnik. V obou filmech pak žena zase přijde k rozumu... V obou filmech mají stejného nájemníka - Peška a ten má v obou filmech pletky s rodinnou příslušnicí domácích... (05.07.2014)