Meyerowitzovic historky (nový výběr)

Baumbacha cením hlavne za jeho scenáre. Perfektne napísaná konverzačka, kde vzťahy medzi postavami vytvára najmä diskontinuita dialógov ktoré s takmer ležérnou presnosťou herci sypú. Divák môže priam hmatať odpútanosť jednotlivých charakterov od seba a zároveň snahu riešiť tieto problémy najmä slovami, až potom fackami a stareckou palicou. Hoffman zahral krásne a je osviežujúce vidieť Sandlera a Stillera opäť využívať herectvo inak ako len pre lacnú zábavu. (03.12.2017)

Epizodní struktura se moc hezky slévá do přesvědčivě znějící výpovědi dvou generací svérázné rodinky, ale nemohu se zbavit pocitu, že tenhle film je trochu vzpírající se protivník, kterému se v ringu může plnohodnotně postavit málokterý divák. Postavy jsou zkrátka divné a řeší věci, k nimž se jen těžko připodobňuje a které nelze (aspoň napoprvé) úplně chápat. Každopádně kvituji úžasné herce a zde již zmíněné tragikomické rozkročení, které fungovalo jednoduše skvěle. Určitě tomu ještě šanci dám. 70% (08.12.2017)

Snímek "The Meyerowitz Stories (New and Selected)" je zábavný takovým svým specifickým, nostalgickým způsobem, kdy každá postava, tedy alespoň hlavní, je zde nějakým způsobem narušená, ale snaží se žít, jak nejlíp umí. Herecky je to skvěle obsazené a překvapí, jak jsou herci přirození, i když chvílemi trochu přehrávají. (06.02.2018)

Humorne smutná konverzačka o tom, čo sme a kým sme chceli byť, ak by na nás rodičia neustále nekašlali. O rodičoch, ktorým z času na čas deti vrchstnú do tváre ich vlastné traumy. Presvedčené o tom, že jedinou príčinou ich zlyhaní (citových, kariérnych, vzťahových aj psychických) sú práve oni. Tí, čo sa mali o nich postarať a riadne ich vychovať. Všetko podané veľmi otvorene a predsa s humorom a paradoxne, aj s láskavo jemným nadhľadom. Poznámky: Scéna "rodinnej večere" s nedovarenou rybou a mušľami je spoľahlivo diétne fungujúcu scénou. Dávno som v rodinnej dráme nevidel taký blivajz na tanieri. Slovný pretlak vhodne odľahčujú umelecké presahy pohľadmi na rozličné sochy, obrazy. V tomto smere sú však najskvostnejšie art porno psychologické krátké filmy nadanej mladučkej režisérky, vnučky sochára. Tieto tvorivé diela sú zárukou držania rodovej umeleckej línie. (01.05.2021)

Kdyby se to ve druhé polovině nepřeklopilo v otravné schéma "skrze brekot, řvaní a konfrontace si k sobě po dekádách hledáme cestu", kdy přes ohlušující šustot papíru není slyšet nic jiného, tak to mohlo být novodobá "allenovsky neallenovská" klasika. Ostatně to na ní úvodní dvě kapitoly i vypadá, protože dialogy jsou břitké, zahrané je to perfektně (speciálně Hoffman, který léta letoucí neměl tak vděčnou roli, do které by se s takovým gustem zakousl a že Sandler se Stillerem umějí hrát, když mají co, už dnes snad také nikoho nepřekvapí) a daří se načrtnout vztahy v jedné dysfunkční rozvětvené rodině tak, že v nich ty ze svého okolí bezpečně poznáte; a to vtipně, trefně a kousavě. Jenže pak Baumbach vezme veškerý prostor pro Hoffmana, vedlejší postavy přestávají být živoucí a hraničí až s karikaturou sebe sama a tahákem má být zmíněná honba po rodinných katarzích, kterou nikdo nechce (nejméně pak divák) a to skrze více závěrů do prázdna než jich bylo v Návratu krále. Čili nejdříve nehorázně dobré a následně otřesně tuctové. (14.10.2017)