Réžia:
Jiří BělkaScenár:
Jiří ŠotolaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Luboš FišerHrajú:
Rudolf Hrušínský, Blanka Bohdanová, Radovan Lukavský, Karel Pavlík, Karel Houska, Josef Bláha, Otakar Brousek st., Luba Skořepová, Josef Abrhám, Jan Faltýnek, Ivo Niederle, Svatopluk Skládal (viac)Obsahy(1)
Hrdina televizní hry Jiřího Šotoly nepřestal být dobrým hercem. On jím totiž nikdy nebyl. Jeho tragédie je v tom, že to nikdy nevěděl a netušil. Nikdy si nepřipustil, že nemá talent. Ovšemže neměl úspěch, ale příčinu neúspěchu viděl v jiných věcech, v nedostatku příležitosti pro dobrou roli, v neschopnosti „drát se dopředu“. Možná, že řada okolností a příkladů mu snadno takovou představu vnukla. Ale co jeho talentovaná bývalá žena? Herecké mistrovství Rudolfa Hrušínského a Blanky Bohdanové zařadilo tento film z roku 1969 mezi skvosty televizní tvorby. (Česká televize)
(viac)Recenzie (46)
Mezní okamžiky lidské existence - touha po změně, která zůstává nenaplněna a ze všednosti, kterou touží opustit, se vrací do zaběhaných, sice obtížných, ale také zaběhlých stereotypů počínajícího středního věku. Tak je budována Šotolova a Bělkova inscenace postihující divadelní prostředí zapadlého regionálního divadla, pro něž Plzeň je nedostižná a liberecké Šaldovo divadlo zajímavé a polepšující. ()
Hrušínský ve fenomenální roli mizerného herce neschopného sebereflexe. Tendence konce padesátých let, která zobrazovala hrdiny se zpackaným životem, žijící v iluzi, která se z diváckého/čtenářského pohledu jevila jako deziluzivní a která vyvrcholila v letech sedmdesátých (v literatuře třeba Páralovou černou pentalogií), se tu projevuje naplno. Ve Fryově archetypální typologii mluvíme o nižším mimetickém módu, tedy o hrdinovi, který se čtenáři představuje jako bytost, které se nechceme přiblížit, na jehož utrpení se díváme se směsicí soucitu a odporu. Přesně tím je Hrušínského hrdina, který nebojuje s utíkajícím časem (znázorněném v první třetině pregnantně - tikajícími hodinami), ale který si nalhává, že má všechno ještě před sebou a ztrácí tak i to poslední pouto s realitou a s vůlí něco změnit. Nezapomenutelný koncert. ()
Herecký koncert v komorním prostředí. Po šestnáctiletém utápějícím manželství stojí oba protagonisté před zásadním rozhodnutím svého života, které ale ani jeden není schopen uskutečnit. Během jednoho večera dojde ke konfrontaci nahromaděných letitých křivd, aby se nakonec vše opět vrátilo do starých kolejí. ()
Televizní inscenace, na kterou musíte být opravdu dobře naladěni, protože mimo jednoho divadelního představení se v podstatě odehrává pouze v jednom pokoji formou monologu/dialogu ústředního manželského páru. Pana Hrušínského si nesmírně vážím, několikrát jsem si během sledování vzpomněla na jeho božského Kopfrkingla, ale tahle forma mi bohužel vůbec nesedla. ()
Rudolf Hrušínský tu skvelo predvádza človeka, ktorý nemá absolútne žiadnu sebareflexiu, alebo mu vydrží maximálne pár minút, než sa zasa vráti do svojich neohroziteľných koľají. Zároveň sa tu odohráva tá nikdy nekončiaca snaha o ukončenie nevyhovujúceho životného stavu/vzťahu, ktorá je vždy zakončená tým, že je lepšie mať hovno v ruke, než sladký koláč čakajúci niekde v neistote. Bellevue je ten typ filmu, ktorý Vám viac dá tým, keď o ňom premýšľate, než keď ho práve sledujete. Kontext vzniku, rok 1969, dáva všetkému rozmer navyše. ()
Reklama