Muž, ktorý nebol

Udělal jedno zbrklé rozhodnutí, které jej mělo vytrhnout ze stereotypu a zbytečnosti svého života. Ethana a Joela Coenovy vždycky bavilo pohrávat si s žánrovými pravidly, tentokrát se zaměřili na jednoho maloměstského holiče, kterého podvádí žena, který poslouchá každodenní žvanění svého švagra a který byl pro jednou ve své jednotvárnosti aktivní: při nápadu, jak zbohatnout. A skončilo to katastrofou. Příběhu pasivního Američana se stále rozžhavenou cigaretou nechybí absurdní humor, kruté podzápletky, výborné dialogy a ještě lepší herci. Billy Bob Thornton, Frances McDormand, Tony Shalhoub, James Gandolfini, Jon Polito, Scarlett Johansson.. radost je sledovat. (10.03.2018)

Černá KOMEDIE? Povídali že mu hráli. V Muži, který nebyl, je asi tolik humoru jako v Kafkově Procesu a mimochodem, je to právě klasik světového existencialismu, který by byl na postavu a osudy Eda Cranea hrdý. Pravda, Coenovic hrdina je poněkud aktivnější a tragédii svého osudu rozehraje sám, rozhodnutím, které je ospalé a nepochopitelné jako on sám. A v sílícím proudu osudových událostí se Ed také snaží poněkud více plovat než odevzdaný Josef K. O to horší je však jeho deziluze. Coenové vytvořili neuvěřitelně působivý, plastický a stylový portrét muže-loosera, kterému život unikl mezi prsty a který se v jedné chvíli stal pro druhé (i sám pro sebe) duchem. To nejsilnější je právě Edova postava, kterou s neuvěřitelnou věrohodností "umračil" Billy Bob Thornton. Počáteční dojem, že se jedná o chladného cynika, který prostě vyhlásil světu věčné mlčení, přerůstá v silnou sounáležitost s obyčejným člověkem, který mlčí ve světě, kterému nerozumí a který nerozumí jemu. V závěru už je ledová maska Eda Cranea definitivně pryč a divák náhle stojí tváří v tvář postavě tak lidské, že mu v obrysech připomene naše každodenní malé existenciální inferno. Za vráskami a strnulou grimasou hlavní postavy se skrývá neuvěřitelně křehké lidské jádro, to jádro, které taje při poslechu Beethovenových klavírních skladeb, to jádro, které by chtělo mluvit, ale nemůže, protože neví, co říct. Ještě dlouho poté, co Eda zalilo světlo věčnosti jsem seděl, zíral do tmy a vychutnával pocit, že se Coenům povedlo něco opravdu VELKÉHO. Film černý jako čerstvě nalakovaná rakev, dokonalá urnička plná absurdity. Kremace každodennosti. (28.06.2005)

Po projekci jsem si říkal, co by asi tenhle film byl bez černobílé barvy, ale hned jsem to kvílení mozkových závitů musel zabrzdit, protože mi hlavou problesklo, že podobně můžou přemýšlet holky o tom, co bych byl já bez svých šílených keců. Ne ne ne, černobílá barva k němu zkrátka patří a spoluvytváří jeho jedinečný obraz. To si, milé dívenky, opakujte i vy o mně a máme vyhráno. Z Billyho Boba jsem tu měl pocit, že mu osobního poradce dělal Krobot, jak byla jejich mimika podobná. Thorntona bych ale na rozdíl od Mirka objahoval i za pouhé ostříhání, jak sympatický mi byl jeho hořkosladký osud. Třešničkou na dortu je pak Scarlett a její šikovné prstíky. (20.09.2012)

Hohné zvláštní, takový, svým způsobem esoterický film. Co může člověk dělat když se narodí do doby, ve které může komunikovat jen sám se sebou. Nejen že mu nikdo nerozumí, ale ani neví, jestli chce aby mu někdo rozumněl. Jako kdyby nerozeznával barvy, neznal ani černou a bílou. Prostě viděl celý svůj život jen šedivě. A ať už žije "dobrým" a nebo "špatným" životem v podstatě jen čeká na smrt v jakékoli podobě. Skvělá režie a kamera a samozřejmně také Bily Bob Thornton dělá z tohohle snímku velice povedenou záležitost. Za mě 80% (04.10.2012)

"Me, I don't talk much..I just cut the hair." Billy Bob Thornton velmi charismatickým způsobem (jak výrazem, tak hlasem) provází celým snímkem tak bravurně, že leckterý noir film se může jít zahrabat. Je opravdu neuvěřitelně uvěřitelné, jak jeden "nevinný" dopis může změnit celkový běh událostí. Dechberoucí drama z dílny bratrů Coenů. "Sooner or later everyone needs a haircut." (04.09.2006)