Millerova križovatka

S Coeny to mám těžký. Buď se mi jejich film hodně líbí nebo se mi pro změnu vůbec nelíbí a umírám u něj šílenou hrůzou. Takže pokaždý, když do něčeho jdu, je to strašnej risk a já nikdy nevím, jak to s tím filmem dopadne. Posledně jsem od nich viděl film Barton Fink a ten neměl chybu. Pak Opravdovou kuráž, která taky nebyla špatná. Mezitím období jako filmy Tahle země není pro starý, Bratříčku kde jsi, Fargo mi zase ukázala, že dokážou těžce otrávit náladu a roznuděnýho člověka dohnat prakticky k šílenství. Každopádně jsem to zkusil a teď už vím, že Millerovu křižovatku už nikdy nechci vidět. Nápad by byl, ale v tomhle případě jsem se sám sebe ptal, proč na to těch 110 minut koukám, co od toho pořád čekám. (05.10.2011)

„Up is down, black is white.“ Zhruba po deseti letech jsem si znovu střihnul nikam nespěchající gangsterský klenot bratří Coenů, opírající se o velmi chytrý scénář a originálně vzdávající hold literárnímu směru Hard-Boiled School Dashiella Hammetta, jehož romány Rudá žeň a Skleněný klíč z přelomu dvacátých a třicátých let minulého století je Millerova křižovatka inspirována. Coenové přispěli svým nezaměnitelným rukopisem jako stvořeným pro žánr noir a navíc se mohli tradičně spolehnout na bezchybné výkony celého hereckého ansámblu. Boxovací pytel Byrne, stojící jako dopravní policajt ve středu Miller´s Crossing a manipulující dopravou všemi směry, Femme Fatale Harden, přesouvající sexuálními dovednostmi gangsterům mozky do jiných částí těla a hlavně naivní irské kápo Albert Finney, řádící s Thompsonem o bezedném zásobníku jako John Matrix. Mezi zajímavostí patří bezesporu to, že pro roli Eddieho Dána byl původně zamýšlen Peter Stormare (postava by se pochopitelně jmenovala The Swede), či pár vteřin trvající štěk Sama Raimiho (policejní pistolník před Sons of Erin Club). Vždycky se snažím vložit citát z filmu, který by nejlépe charakterizoval jeho podstatu, či můj vztah k němu, ale dnes bude ten význam přesně opačný: „If I never see him again, it would be soon enough..“ (28.07.2009)

Tato osobitá verze „kmotrovské“ gangsterky z období prohibice se mi proklatě zamlouvá. Přes nečekané odpoutání se od přízemních grázlů a zaměření se na kriminalitu ve vyšších sférách se stále jedná o typicky „coenovský“ majstrštyk stavící svou fabuli na promyšleném plánu, který pod vedením bratří Coenů prostě nemůže dopadnout, jak by si postavy představovaly. Stejně jako ve Zbytečné krutosti i zde se vyjma několika černohumorných momentů nenašlo moc místa pro svéráznou komedii tvůrčího dua a veškeré vyprávění je prakticky podřízeno žánrovosti. Právě vzhledem k žánru si Coeni udržují určitý odstup a některé typické žánrové prvky více či méně karikují – u postav to pak nutně neznamená jejich zploštění nebo jednorozměrné profilování, ale znamená to, že divákům obeznámeným s gangsterským žánrem bude většina charakterů velmi povědomá – mafiánský boss se chová a obléká jako správný filmový mafiánský boss, jak ho určily klasiky žánru, atd. Ten správný nadhled bratří Coenových dělá z Millerovy křižovatky vysoce uspokojivý žánrový film, který neopomíjí očekávané prvky, jeho tvůrci jsou však natolik kreativní, že se je nebojí transformovat a i žánrově sečtělého diváka dokážou v některých momentech příjemně překvapit. (02.07.2010)

První Coeni, kteří mně dokázali relativně zaujmout. Dějově výtečně propletená a herecky slušně zahraná gangsterka, která se ubírá naprosto jiným směrem než klasicky lineární Scorsese a jemu podobní tvůrci, kteří zásobovali v této době mafiány filmový trh ve velmi pravidelných dávkách. V tomto případě si sice většinu pro sebe vezme geniální Gabriel Byrne, ale ani takový Albert Finney a jeho už zmiňovaný "terminátoří" kousek stojí za vidění. Nic převratného, nicméně v rámci žánru určitě nutnost. (27.09.2007)

Další Conevci, kteří mi pro jednou nesedli. Na gangsterkách mám vždycky ráda především tu pestrost mafiánské éry a všelijaké charismatické postavy. Miller's Crossing je ale strašně jednotvárný film, kterému sice nechybí takové ty komičnosti typické pro Coeny, ale příběh mě málem unudil k smrti. Jak už tu psal Renton, zápletka se ze začátku tváří hrozně komplikovaně, ale ono je to vlastně strašně jednoduché. Klasický kamenný výraz Gabriel Byrnea už mě nemá čím překvapit a jeho postavy jsou všechny na jedno brdo. Když poctivou gangsterku, tak Public Enemies nebo ještě lépe Boardwalk Empire. (01.10.2011)