Krstný otec II

Neskutečné. Ty tři a půl hodiny utečou jako nic, když člověk může sledovat takový skvost! Kde jenom začít... Tak hlavně Al Pacino je tu tak dokonalý, že slovo dokonalost vedle něj bledne. Co ten dokáže zahrát jedním pohledem, jedním pohybem, jedním krátkým výrazem, to se opravdu nevidí. Kreace ostatních ale nijak nezapadají. Například fenomenální Tom Hagen Roberta Duvalla, utrápená Diane Keaton, perfektní frajer Robert de Niro, který se dokonce naučil mluvit stejně jako MB, využitější a výraznější Talia Shire a mě osobně nejvíc zaujal John Cazale a jeho problematický Fredo, se kterým i přes nedostatky musíte soucítit. Výborně propracovaná a zvládnutá psychologie postav, díky čemuž postavám věříte a vžijete se do nich. Síle příběhu napomáhá hlavně skvělý tah kombinovat dění přítomnosti v čele s Pacinem a minulosti v čele s Nirem. Režie a režisérské nápady doslova a do písmene dokonalé a hudba nepřekvapivě nádherná. Minimálně stejně dobré, jako první Kmotr a nejlepší role Al Pacina a zřejmě mnoha ostatních zúčastněných. A ta konečná scéna mi skoro vehnala slzy do očí. Čistých 5* (21.09.2011)

Ne a ne a ne! To samé jako jednička. Trápil jsem se, i když jsem si zvýšil rychlost přehrávání... Tři hodiny a ono se tam ani nic pořádného nestalo. Někoho tam chtěli zabít a já ani nevím, jestli ho dostali nebo ne. Stále jsou tu nějaké oslavy či co, pak zase scény, které jsou tam úplně zbytečné atd. Polovinu filmu se mluví asi italsky a já italsky fakt neumím. Takže ve chvílích, kdy se nemluví česky jsem byl ztracenej a nevím oč tam šlo. Ani nevím jakou souvislost měly dva příběhy mezi Al pacinem a De Nirem. Bohužel Kmotr pro mě nikdy nebude to pravé, protože bych na to potřeboval obsáhlý návod, abych to všechno pochopil. Omlouvám se fanouškům tohoto filmu, ale nechápu, jak mohou být dva díly Kmotra v top 20. (23.11.2013)

(1958 - 1959 + 1901 - 1925) Kmotr II je v podstatě na stejné úrovni jako první část, a to takřka ve všech aspektech (atmosféra, charaktery postav, děj, hudba, herci - Pacino, De Niro = radost sledovat). Jen bych se ještě krátce zastavil u hudby, protože je to také ona, která oba dva díly posouvá k oné proslulé brilantnosti (kterou na tomto díle všichni zbožňujeme) a činí tak veškeré scény nezapomenutelnými, mrazivými, romantickými a věčnými! Hodnotím tedy stejně, ovšem v tomto případě není oněch 5* čistokrevných, něco malého a neurčitého jsem postrádal a vím, že to "něco" v prvním Kmotrovi bylo. Nechci se opakovat po ostatních uživatelích, takže to shrnu - DOPORUČUJI! Žádné chyby jsem nenašel! (30.10.2009)

Nevadily mi vsuvky do minulosti ani velké party v italštině. Četla jsem román, věděla jsem o čem to je. Nesednul mi De Niro jako charismatický Vita Corleone - i když za to dostal Oskara. Sice fešák, ale velká rozporuplná osobnost ne. Nevadily mi rozdíly mezi románem a filmem, na to má autor právo a na scénáři se Puzo podílel. Dokonce jsem se ani nenudila. Přesto jde pro mne o velice přeceňovaný film. Je sice dobrý, ale není vynikající. Když k tomu přiberu i jedičku, chyběly mi osobní příběhy Sonnyho, Lucy, Connie, dokonce i samotného Vita - všechno to šlo jak na běžícím pásu, hodně děje, málo vykresené charaktery. Pro mě to nešlo dost do hloubky. (15.07.2014)

Filmové veledílo, které rozšiřuje příběh rodiny Corleonů do vyšších sfér provázanosti s politikou a ještě temnějších zákonitostí mafiánských praktik. Zatím co v jedničce byl rozklad rodiny coby jediné skutečné hodnoty existence protagonistů naznačen, druhý, nejdelší díl je celý o něm. Jedna časové linie - o dětství a dospívání nejmagnetičtější postavy prvího filmu (Marlon Brando) v perfektním podání Roberta De Nira - zobrazuje charakterní jádro osobnosti Vita Corleoneho v jeho počátcích v New Yorku, zatím co druhá časová linie rozebírá jeho rozporuplnějšího a temnějšího syna Michaela, který se vypracoval na nejmocnějšího amerického mafiána své doby. Skvělá role pro charismatického, respekt vzbuzujícího Al Pacina, kterého Michael je schopen čehokoliv. Více postav, zajímavější rozkrývání fungování nejmocnějšího podsvětí a ještě více mezi řádkami vyslovených dějových posunů ke složení myšlenkové mozaiky, ze které mrazí. Při vší úctě k Martinu Scorsesemu, je dobře že u režie této trilogie zůstal Francis Coppola. Jeho poetičtější forma vyprávění jí svědčí dokonale. (05.06.2022)