Meno ruže

Annaud dal zapomenout na mnohé zidealizované verze středověku a i díky geniální předloze se mu alespoň přiblížil. Špína, hlad, utrpení a podivné účesy kam se podívaš. Zákulisní hry ve zkažené církvi jsou také výživné. Herecky vládne démonický Abraham a pohled na Perlmanův prasečí rypák je pouze pro silné žaludky. (26.06.2023)

Pokud bychom se pokusili poměřit středověk našimi současnými představami, splakali bychom nad výdělkem. Objevila by se totiž doba, která by ze všeho nejvíc v mnoha ohledech připomínala naši nedávnou minulost s jejími postrky (omezováním svobody pohybu), nálepkováním a kastováním. Při jejím skutečném zobrazování si proto nelze nevšímat přesahového (transcedentálního) rozměru RŮŽE, který ukazuje - pro jednoznačnost svého směřování - právě k naší současnosti. A právě v tomto ohledu spočívá síla nejen literární předlohy, ale i mimořádně zdařilého Annaudova zfilmování. Cílem filmu je převod do příběhu filmovou řečí, tedy úsilí o převod mezi dvěma odlišnými formami uměleckého vyjádření. Středověký souboj o vědění i o větší lidskou svobodu a ohleduplnost je promítnut do tajemného děje kolem fiktivní Aristotelovy knihy (Conneryho příznačně pojmenovaný řeholník-františkán William z Baskervillu je vyhraněným nominalistou viditelně tíhnoucím k dílu velkého řeckého filozofa) a paralelní hluboké sondy do života tehdejší církve. Opomenuto nezůstává ani agrární zázemí ponurého opatství a jeho obyvatelé. Požár věže vědění s pozoruhodnou knihovnou, rafinovaným bludištěm i činorodým skriptóriem má vícerozměrný symbolizující význam. Přiblížení scholastické disputace, dvou skrytých valdenských (?) "kacířů" i řádění inkvizice s následným rezistentním aktem zoufalých vesničanů je za těchto okolností zvlášť působivou kulisou napínavého detektivního příběhu a postižením myšlenkového jádra Ecova autorského pohledu. Přidané bonusy nejlépe postihují nesmírné úsilí autorského týmu RŮŽE a dávají i dostatečnou odbornou garanci pod jménem francouzského historika Jacquesa Le Goffa. Precízní práce všech výrobních složek filmu dotváří a dobudovává jedinečný divácký pocit z tohoto díla, na něž se vskutku nezapomíná. (15.08.2010)

Scénář: Andrew Birkin, Gérard Brach, Howard Franklin, Alain Godard .. Realisticky škaredý středověk, ublácené opatství a v něm tajemné vraždy. Zpracovanou knihu bohužel neznám, ale sledováním filmu jsem nabyl dojmu, že snímek bude proti předloze celkem strohý. V podstatě jen detektivní pátrání, kdo a proč vraždí a k tomu podivný konec. Nebavil jsem se. Ani atmosféra, ani herci (Sean Connery) nedostali moje nadšení do nějakých výšin. Jednou opravdu stačilo. 55%. (05.02.2006)

Prvotním předpokladem, jenž byl měl každopádně předcházet samotnému filmu, je naprostá ignorace toho, že jste kdy četli tento Ecův vrcholně postmoderní román a většiny dojmů, jež ve vás zanechal. Ale to pochopitelně možné není, a proto nějaké stanovisko zaujmout musí každý, byť i extrémní čtenářský fanda, jemuž nejsou silně zjednodušující výcucy zrovna po chuti. To, že se to ve své komplexnosti natočit nedá, muselo být jasné i Annaudovi. Vybral si tedy možnost nejpopulárnější:natočil poutavou detektivku zasazenou do imponujícího prostředí krutě realistického středověku, v níž většinu filosofování nad smyslem útěku do či od smíchu nebo významem existující i hledané Poetiky jednoduše nálezt nemůžeme. (27.04.2005)

Geniální film, který je omylem vydávaný za kvalitní historickou detektivku, jíž chybí mnohavrstevnatost předlohy. Houbeles... Jméno růže je při hlubším pohledu mnohem složitější, než se může zdát a jen za ztvárnění odporného francouzského středověku 14. století, několik emocionálních vrcholů a nebývale hutný vývoj postav si těch pět hvězd bez okolku zaslouží. Ten film zraje! (19.05.2009)