Stratení v mori

ačkoliv tento film jsem viděla už několikrát, přesto se k němu ráda vracím, příjemný děj, nebo spíše tragédie při ztrátě syna a znovu nalezení, psychologický rozbor rodiny, kdy se pomalu u této tragédie vzpamátovávají, ale nejvíc trpí nejstaršé syn, kdy cítí velkou vinu, což jsem nepochopila jeho matku, místo toho, aby mu byli oporou kašlali na něho. a zaobírali se sami sebou a jejich druhým synem, ztratil se, ale copak může někdo obvinovat druhého člověka? taková hloupost, Vždy za to může jen jeden člověk, ale nikdo více. Pfeiffer byla celkem dobrá, zahrála to dobře, i když ty emoce jsem ji moc nevěřila. (27.01.2010)

Som vysadený na tanečné scény a ak je vydarená v nevydarenom filme, čo-to mu odpustím. Ale to, čo predviedli tvorcovia tejto "hlbokej" drámy, nemá s tancom nič spoločné, skôr by som spomenul slová "prešľapovanie" a "nôh". A zvyšok filmu je už len horší. Whoopi sa snaží, ale to nestačí. Takto to dopadne, ak s citmi pracuje niekto, kto to nevie. A zaklincoval to obdivuhodne lúzrovský párik Pfeifferová/Williams. Treatovi v tom odzdobí trochu šla karta (Chobotnica), tak sa to producenti a on snažili využiť, ale dopadlo to takto. (14.11.2004)

Review filmů s Michelle Pfeiffer #2: Ten film jsem shlédl v letadle z Maroka, když jsem po letech znovuobjevil talent a krásu Michelle Pfeiffer, a rozhodl se, že bych mohl podniknout důslednější exkurzi po její filmografii. V marockém Netflixu to byl její jediný dostupný film, takže jsem si ho uložil do offline. Na ten film bych se zřejmě jinak nikdy nepodíval, což bych zpětně hodnotil jako chybu. Je to melodrama klasického střihu, ale někdy si musíte najít čas i na takové filmy. Nebudu nic prozrazovat o ději, protože hlavní pozitivum tohoto příběhu je jeho postupné rozkrývání (nejedná se o žádné twisty, ale prostě je ten příběh fajn a vyplatí se nevědět moc dopředu) – možná jenom řeknu, že hlavním tématem je RODINA, což je pro mě vždycky silný motiv. Některé scény jsem si tak užil možná o to silněji, protože jsem se do nich sám projektoval. Čemu chci ale věnovat speciální odstavec je výkon Michelle Pfeiffer, protože tohle bylo zřejmě její nejsilnější období, a i když scénář není z těch nejvypilovanějších, její ztvárnění role obyčejné matky je skrz naskrz autentické a pohlcující. Dokáže ve vás vyvolat emoce jak v těch nejvypjatějších momentech, tak v těch intimnějších, kdy se všechno důležité odehrává pod povrchem. Je ospravedlnitelné, když herce míjí nominace na herecké ceny jenom za to, že podávají skvělé výkony v průměrných filmech? Těžko říct. Pozor SPOILER!: Čeho je v jinak příjemně plynoucím filmu škoda, je rozhodně samotný závěr, který svou „jednoznačností“ nedává prostor pro realistické a plastičtější vyústění. Je to klasický hollywoodský konec, kdy se vyprávěnka z předměstí dobere svého vytouženého finále a všichni jsou opět šťastní. Zamrzí to o to více, když víte, že Michelle Pfeiffer jako jedna z producentek bojovala za více nejednoznačný konec, ale studio mělo prostě jiný názor. Hollywood zkrátka dokáže někdy načrtnout zajímavou skicu, ale v drtivé většině případů ji pak chce vybarvit výraznými barvami, aby nezůstalo pochyb o tom, že filmové plátno je pro pohádky, nikoliv pro opravdové příběhy. (08.12.2021)

----- "I když si myslíte, že jste hrozná matka, Kerry a Vincent jinou matku nemají." ----- Velice vypjatý - a velice otevřený příběh ... cca do poloviny stopáže - než dojde k zásadnímu zvratu. Poté jakoby se vynořil odněkud z mořských či jiných hlubin prostých denního světla, kde po celou tu dobu žil - stravován vnitřní bolestí a sebeobviňováním. Najednou všechny jeho emoce kloužou po povrchu ... tak jako kapky vody po peří vodního ptactva. Doberete se sice nějakého závěru, který celou tu komplikovanou story uzavře, ale nejsem si jistá, nakolik se s ním ztotožníte. (25.08.2015)

Byl ztracen a je zas nalezen a problémy se vesele hromadily dál. Jen nedbalostí evangelistů se to v plné verzi do Bible nedostalo. Všechno bude jako dřív, to se jen říká, není to pravda. Často o tom přemýšlím u uzavřených epizod krimiseriálů. Že se s velkou slávou najde a někdy i odsoudí pachatel, znamená jen další epizodu v životech zúčastněných, které už jedou po jiné jednosměrce. Něco jako když pohyb motýlích křídel v Brazílii zahájí řetězec událostí, které ovlivní směr tornáda v Texasu. Jestli je to, že se ztracený syn našel, rozcestí nebo spíš balvan na cestě, je otázka. Šťastná konečná ne. (02.05.2017)