O brokátové růži a slavíku z perleti

"Mezi povinnosti císařské dcery patří podporovat umění. Tatíček mi to vždycky vštěpoval. Jdu tedy podporovat umění!", pravila Hana Maciuchová a šla se hubičkovat s pasáčkem vepřů aneb Pavlem Trávníčkem... Moc fajn pohádka. 😊 Jsem ráda, že nikoho nenapadlo předělávat původní poměrně nepohádkový Andersenův konec a nepřilepil tam jakýsi hepík... (13.04.2017)

Sedí muška na stěně, na stěně, na stěně .... na stěně prasečího chlívku sedí více než jedna a to i pokud je ten chlív přímo pod oknem císařovy jediné dcery. Udělat z Uršuly Klukové dvorní dámu byl velmi odvážný nápad, marně jsem v květinových jménech dvorních dam hledala nějaký přesah k jejich vlastnostem a charakterům, zřejmě to byla jen taková libůstka, takže od Salvie - šalvěje léčitelství nečekejme. Jak mi většinou očekávaný konec se svatbou přijde až malinko nudný, tady bych napravení princezny a svatbu ocenila. Vím, že člověk má odlišovat postavu a herce, ale copak člověk u téhle princezny může? Musí. Takže si s vepříky zazpívejme: "Loučení je smutná věc, smutná věc, smutná věc, zbývá po něm nakonec slzy a sůl. Na místě tady je říkat jen adieu, zůstaneš tu nakonec jak v plotě kůl." (27.10.2013)

Samozřejmě mám nejradši pohádky, kde se na konci on a ona vezmou, když před tím zachraňoval on ji, případně ona jeho. Ale na tuhle pohádku koukám především kvůli Haně Maciuchové a jejímu babinci. Ona má tak skvělý mimický rejstřík, že je to vyloženě pošušňáníčko uvařit si kafe a na chvíli vytuhnout pohledem na její umění. Dvorní dámy skvěle vyvažují děj svými skopičárnami, jinak by se divák nudil, protože, co si budeme povídat, zápletka nic moc a navíc chorobně známá. Obsazení je vůbec fajnové, jako první se na obrazovce objeví Haničinec a to jen vzdychám, jaká je škoda, že tahle herecká garda už mezi námi není a co všechno uměla. A pozor - Pavel Trávníček tu ještě celkem nepřehrává a drží se statečně! Myslím, že scénáristce Heleně Sýkorové se povedl pěkný, živý kousek pod skvělým vedením paní Koutné, takže, nemůžete-li své dítko donutit ke čtení Andersena, posaďte je k této pohádce. Někomu se zalíbí vepříci, jinému pusinkování, dalšímu zas kouzelná konvička... (15.03.2015)

Pavel Trávníček opět loudí hubičky, tak jako ve stejně staré pohádce TŘETÍ PRINC, kde se jich dožadoval po Libuši Šafránkové. Tentokrát je chce po Haně Maciuchové a dostane snad stovky. Jenže to jsou hubičky jen aby se neřeklo. Já být jím, tak tu Maciuchovou popadnu a přímo před kamerou jí strčím jazyk hluboko do pusy, protože tehdy to byla fakt rajcovní baba. Možná i proto, že v tom roce jí už bylo 37. Na princeznu už stará, ale zatraceně půvabná. A právě i kvůli ní dávám ty tři hvězdičky, jelikož jinak je to typická televizní pohádka 80. let točená v televizních ateliérech. Levné papundeklové kulisy, příšerné kostýmy a plyšové hlavy vepřů, které vykukují z chlívků, vykreslují bizarnost těchto nedělních pohádek. Hejno dvorních dam, které spíše připomíná stádo koz (Molavcová, Paulová atd.) je taktéž nepovedeným rozmarem Libuše Koutné. [415. hodnocení, 21. komentář, 62%] (20.09.2020)

To je učiněná katastrofa pro mocné císařství, když se ztratí brýle, protože z celé říše je gramotný zřejmě jen císař a nikdo ze sloužících mu ten tajný stostránkový list nemůže přečíst. Perličkou všeho je přerostlé dítě, dcera, která už má roky na vdávání, vesele odpálkovává jednoho prince za druhým a pak je schopná se prodat tomu nejposlednějšímu žebrákovi za hračku z pouti. To by to Pavlík Trávníček teda vyfásl. Lov bude pro něj jistě lepší krácení času, než se najde ta pravá. :-) (23.01.2023)