Douro, Faina Fluvial
Working on the Douro River
Obsahy(1)
Debut Manoela de Oliveiry, natočený v portugalském přístavu Porto, patří dnes ke klasice avantgardního filmu a stojí na počátku tvůrčí dráhy jedné z nejvýznamnějších osobností autorského filmu. Dokument vznikl v době zlomu mezi němou a zvukovou érou kinematografie a je cvičením v možnostech filmového výrazu. Představuje pracující město s jeho mosty, úzkými uličkami a loděmi, které unáší věčná řeka. Režiséra inspiroval obraz zahlédnutý v jiném filmu: ukotvená loď vzdoruje silnému proudu. V roce 1928 si koupil kameru a začal natáčet na březích Doura, aby o tři roky později město a jeho řeku rozbil v moderní montáži filmového experimentu. Avantgardní chvalozpěv Douro, říční dřina se přiřazuje k dílům Waltera Ruttmanna (jehož berlínskou vizuální symfonii považoval Oliveira za nejužitečnější lekci v technice), Jeana Viga, Dzigy Vertova a Jorise Ivense. Zájem o dokumentaci reality zásadně poznamenal Oliveirův rukopis, který ale za Salazarova režimu našel jen výjimečné uplatnění a kvůli němuž byl režisér i po pádu diktatury osočován z elitářství. Až pozdní léta autorova života znamenají jeho rozkvět - zatím poslední snímek Manoela de Oliveiry měl premiéru v roce jeho devadesátých osmých narozenin. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (5)
Tahle učebnice moderního střihu by si opravdu zasloužila být zrestaurována, To je tak dynamické, tak nápadité, tak asociativní, že se člověku nechce věřit, před kolika desítkami let tento film vzniknul. ()
Město Porto v severním Portugalsku je rodištěm u nás poměrně opomíjeného solitéra Manoela de Oliveiry. Tímto modernisticky pojatým dokumentem, „geografickou mozaikou“, navazuje na takové osobnosti jako Joris Ivens, Dziga Vertov či Walter Ruttman, jehož Berlín, symfonie velkoměsta se pro režiséra stala studnicí technických nápadů. Netradiční úhly kamery, maximálně několikavteřinové frekvence záběrů a vstřebání celkového koloritu městečka s jeho rytmickým tepem lehce kontrastují s prostřihy na místní řeku Duoro, která je středobodem Manoelova zájmu. Pro fanoušky raně dokumentární avantgardy povinnost. ()
Použít tak každý záběr jako fotografii, vznikla by geniální výstava fungující sama o sobě. Snímek s živou hudbou Jana Plíhala byl ovšem rovněž nezapomenutelný.. ()
Vďaka hudbe Charlesa Manchiniho - pôsobivý zážitok. Keď sa filmový strih a scény snúbia s náladou hudby, pokojne vyplyniem do konca tohto dokumentu a bez problémov v ňom nájdem zmysel, krásu, vtip i pointu. ()
Porto jsem nedávno navštívil a bylo zajímavé vidět, jak se město za těch osmdesát let změnilo. Budovy jsou víceméně stejné. Co se za několik desetiletí změnilo, jsou lidé. Dnes je na nábřeží hafo turistů, před lety tam bylo hafo těžce pracujících lidí. Původně jsem myslel, že kromě Porta uvidíme i vinařské oblasti na středním toku řeky Douro, takže jsem mírně zklamán. Pro portugalskou kinematografii ale zásadní film. ()
Galéria (3)
Fotka © 39. Letní filmová škola
Reklama