Cesta - portrét Věry Chytilové

Douglase jsem odstranil z oblíbených hned po legendárním pomopromítání Holubice a dobře jsem udělal, jak svědčí jeho ochota upřesnit svou nezbytnou úvodní informaci "starší dáma" slovem jistoty "v letech", nebo schopnost kreativní formulace "zcela odmítavě přijaté". No teď nevim, tahle schopnost by vlastně mohla být naopak důvodem si ho mezi ně znovu zařadit, jenže Douglas hrdě propadá v testu Subjektivovým filmovým lakmusákem, jímž není nic menšího než právě Vyhnání z ráje, čímž se dostávám k tomu, o co mi v Douglasově komentáři jde. Chytilové jednovětý podiv nad tím, jak byl tento její film odmítnut, dává Douglasovi vidět ("cítit") v dokumentu (resp. z dokumentované osoby) něco, co já tam nevidím a necítím ani po jeho návodu. Nevidím-li to, nemohu vidět ani Douglasem zbadaný "evidentní kontrast". Z mého hlediska tedy musí být chybou dokumentu, že jednoho z našich předních komentátorů takto zavádí na scestí, z hlediska Douglasova by naopak mělo být předností dokumentu, že mu tento náhled zprostředkoval. Jenže on chce, aby to viděla i autorka. Povážlivé je, že celkem jeho komentář patří co do schopnosti o filmu něco smysluplného říct k těm nejlepším, které tady můžeme číst, pochvalné nevyjímaje. (Triatlet dík za upozornění na okatost jablka - přesně taková okatost symbolů, ano právě toho jablka, je jedním z nejvýraznějších prvků Chytilové filmů.) Zvolená forma dokumentu je jistě šťastnější než obvyklý kaleidoskop různých svědků, znalců a míst. Nehneme se z Chytilové domu a zahrady, nemáme úniku před jejími promluvami, musíme za ní i do kuchyně a při nechtěných setkáních s jejími rodinnými příslušníky je trochu tapně jim i nám. Je to intimní. Krásné jsou prostřihy s filmovými scénami realizovanými v tomtéž domě, v týchž místnostech. V tom domě se porůznu povalují ceny za dílla, jako se v naší mysli obyčejně povalují útržky vzpomínek. Nejsme zvyklí v tom harampádí vypátrávat "cestu". Co mám proti tomuto filmu, je absence jakékoli konfrontace (ne probůh s "odlišnými názory", ale s nepříjemnými připomínkami, které mohla vnést a nevnesla sama autortka), takže v nejobecnější rovině mi vlastně chybí totéž co Douglasovi. O tom, na co Chytilová nemůže být  hrdá, se taktně mlčí. Taktně, tudíž trapně. A třeba zrovna u toho Vyhnání z ráje opravdu stálo za to se pozdržet. Než byťsi  snad retušovaným, je i tak tento dokument o jediné (šedou eminenci Krumbachovou nepočítaje) ženě, která se mezi českými filmovými tvůrci právem řadí mezi ty nejvelikánovatější, nejepochálnější, nejsvébytnější, nesmírně cenným a krásným portrétem. Byly bychom ochuzeni, kdyby nebyl vznikl. (17.06.2023)

Pani Vera Chytilova /1929 - 2014/ ostane pre mna navzdy velkou Celebritou a vybornou reziserkou. Na jej stare filmy zo 60. rokov /Perlicky na dne, Ovoce stromu rajskych Jime/, ale aj na normalizacnu tvorbu /Panelstory, Kopytem sem, kopytem tam/ proste nedam dopustit. Tento film/dokument presne vystihuje zivot a nasledovne strasti/problemy/radosti takej osobnosti, akou pani Chytilova bezpochyby bola. Som hrdy, ze mozem jej filmy stale pozerat /a ze ich mam rad/, a ktore si myslim, ostanu v hlavach filmovych nadsencov ceskoslovenskej kinematografie este sakramentsky dlho, ak nie vobec navzdy. Na zaver slova klasika /musim cesky, kvoli autenticite/ : "Film, to je nakaza. Jakmile se vam jednou usidli v krvi, prevezme vladu ak nejaky vrchni hormon, zacne ridit enzymy... ovladne vam mysleni. Jako u heroinu : Antidotem filmu je jen vice filmu". 94 % (01.05.2014)

Svěrným prvkem CESTY je pouze - a výlučně - Chytilové osobnost. Dlouhé monologové scény, prostříhávané průhledy do současnosti, do rodiny i do dnešního režisérčina partnerského vztahu naznačují skutečnou složitost osobnosti této temperamentní a obtížně předvídatelné ženy. Charakteristické "r" nám spolusděluje zřejmě většinu režisérčiných životních mezníků i karambolů. Hluchá místa, konstatovaná většinou předpisatelů, jsou nesporná, převažuje je však podle mého názoru prvek, zmiňovaný již v úvodu této poznámky: režisérčina stále tvůrčí osobnost. (14.07.2010)

Věra Chytilová je pro mne režisérka, která kdysi natočila několik opravdu vynikajících filmů, ale jako člověk mi připadá nesympatická až protivná. Tento její portrét je bohužel většinou jen záznamem její mluvící hlavy a dobře by se mohl vysílat i v rádiu. Značná část informací od paní režisérky je natolik obecná, že i když mě zaujaly, jsou mi k ničemu, když netuším, na co vlastně naráží. Archivní záběry jsou zajímavé, scény vytržené z kontextu svých filmů působí až překvapivě nevýrazně. Celkově nic moc. (30.09.2005)

Dobře natočený profil jedné z nejlepších režisérských osobností české kinematografie dokonale odhaluje režisérku samtotnou a její život. Můsím podotknout, že daný dokument mi vykreslil Chytilovou v trochu lepším světle její osobnosti, než jsem se doposud domníval. Také ale mohl trochu detailněji se zabývat filmografií, byla zde vylíčena opravdu stroze... 85% (31.01.2009)