Kdo by se odvážil zabít dítě?

Už začiatok na mňa vplýval strašne bezmocne aj depresívne, ale hneď som si išiel skontrolovať či pozerám správny film, lebo toto vyzeralo ako dokument. To čo tam bolo ukázané napísal sám život a práve preto to malo veškerú moju pozornosť. Najprv to malo podobnosť s Antropophagusom, ale už potom si išiel cestou mesta prekliatych. Vyľudnené ulice, detské hry na úkor dospelích, mŕtvoly, strach o svoj život, dramatickosť, všetko toto je tu parádne prepracované. Aj keď tých útokov nieje až tak veľa, ale tá atmosféra, ktorá prúdila celím filmom je mrazivo dokonalá. Je tu aj naivita, ale rok natočenia to vie odpustiť. Musím pochváliť aj strašidelno dotieravú hudbu, bola fakt famózna. Neskutočné prepracovanie a parádny mrazivý zážitok, vynikajúce! (17.08.2015)

Tak tady jsem čekala opravdu hodně a přišlo mírné zklamání, ty části filmu kde se "něco dělo" byly velice dobré - drsné a znepokující a byla jsem při nich napnutá jako struna ale bohužel jako celek mě to až tolik nenadchlo. Táhlo se to, fakt velice pomalu až jsem se nudila a chování postav mi chvílema přišlo velmi nelogické. Navíc musím přiznat že ani herci se mi moc nelíbili, stejně tak jako krvavé záběry. 50% (23.05.2012)

Hned při dlouhých úvodních titulcích filmu jsem si myslel, že jsem si spletl film a dívám se na nějaký dokument o zvěrstevech, která se páchájí na dětech. Dle názvu filmu jsem totiž očekával nějaký španělský horror o vrahu malých dětí. Jenže tento film není ani jedním ani druhým. Ve skutečnosti je to velice atmosferický snímek, který je mixem loňského povedeného horroru Eden Lake a pro někoho kultovního D´Amantova Antropophaguse. Who can kill a child má jako Eden lake stejné hlavní hrdiny a záporáky, atmosférou vylidněného prosluněného města s všudy přítomným zlem se zase přibližuje Antropophagusi. Mě se tento mix velice líbil a za unhappy konec přidávám hvězdičku navrh. (07.04.2009)

Serrador po La Residencia (1969) natočil další výborný film, se skvělou, dusivou, prosluněnou atmosférou... Příběh manželského páru, který přijede na ostrov na kterém nejsou prakticky žádní dospělí, jen děti... A s těmi dětmi není opravdu něco v pořádku... Ať mi nikdo netvrdí, že se King při psaní Kukuřičných dětí neinspiroval tímto kouskem... Nebo tvůrci The Children (ne, k Eden Lake bych tenhle film rozhodně nepřirovnával)... Je docela s podivem, že kromě tohohle kusu a La Residencia jsou Serradorovy filmy prakticky nesehnatelné a co si budeme nalhávat, pokud jsou jeho ostatní filmy stejně kvalitní (a já nevidím důvod proč by neměly být) je to obrovská škoda... (11.09.2012)

„Myslel som, že sa hrajú. Ale v rukách držali nože a palice.“ Ten to tam ku koncu mastil, frajer. S týmto filmom som sa prvý raz sprostredkovane stretol v roku 2016, kedy som videl nevydarený remake. Napriek tomu som si v roku 2019 povedal, že to skúsim aj s originálom, ktorý zvykne bývať pokladaný za pilier hororov s vraždiacimi deťmi. A urobil som dobre. Od prvých sekúnd na mňa dýchla tiesnivá atmosféra, na ktorej vzniku mal nezanedbateľný podiel nenormálne strašidelný ústredný hudobný motív/detský/ženský popevok (ktorý si tvorcovia zrejme požičali z o 8 rokov staršej pecky Rosemary má dieťatko). Stephen King asi nemá čisté svedomie, pretože svoju kultovú (a dejovo relatívne veľmi podobnú) poviedku Deti kukurice napísal rok po premiére tohto filmu. Prižmurujem oči a napriek pár veciam, ktoré sa mi nepozdávali, dávam 80%. Ústredný pár je fajn, drsné scény sú drsné ešte aj na dnešné pomery a atmosféra je skutočne mrazivá a desivá. (15.06.2019)