Tanec s vlkmi

Snímok "Tanec s vlkmi" sa stal najúspešnejším filmom roku 1990. Zhliadlo ho miliony divákov a bol ocenený siedmimi soškami Oscara (Film, réžia, scenár, kamera, strih, hudba, zvuk). Príbeh o porúčikovi Johnovi J. Dunbarovi je podmanivý. Jeho prerod z radového amerického vojáka na rešpektovaného člena indiánskeho kmeňa Komančov je fascinujúci. Podľa literárnej predlohy a scénara spisovateľa Michaela Blakea ho zrežíroval Kevin Costner, ktorý zároveň stvárnil aj hlavnú mužskú úlohu. Doposiaľ je to vrchol jeho filmárskej a hereckej kariery, ktorý sa mu už zrejme nikdy nepodarí prekonať. **** (07.02.2020)

Přistupoval jsem k filmu poněkud s despektem, přecijenom western je můj nejméně oblíbený žánr a tříhodinová stopáž mě taky zrovna nenaláká, o to víc mě Tanec s vlky překvapil. Mile samozřejmě. Skvělý příběh, příjemná hudba, děj svižně odsýpá, takže bych to nakonec ani na takovou délku netipoval. Jednoduše moc povedený snímek. (22.04.2009)

Film, je tak trošku tanec s filmovým uměním a tanec velmi , velmi zdařilý.Kevin Costner stvořil naprosto překrásný snímek, doplněn o úžásnou hudbu Johna Barryho, některé tance by nemuseli končit je Vám toiž při nich nádherně.Nezbývá než říci-Děkuji."Obdivuji" se našim distributorům jak se dokaží vyhýbat Director's cut .Psáno 14.7.2006. (14.07.2006)

Výborně a citlivě zpracovaný snímek, který skvěle vykresluje spřátelení a souznění bílého člověka s indiány a vtáhne vás do děje takovým způsobem, že se jen těžko věří, že se jedná o Costnerův režijní debut. DC má sice skoro 4 hodiny, ale když je filmu věnujete, na oplátku se naplno vžijete do poručíka Dumm-Beara (pardon Dunbara), který vás na konci bez problému dojme a něco ve vás bezesporu zanechá. Opravdu opulentní dílo...90% (04.05.2014)

Perla mezi westerny, možná také proto, že to není ani tak western, ale příběh člověka, který to, co celý život hledal, našel u lidí, které měl podle všech pravidel vnímat jako nepřátele. I kdyby Costner už nikdy nenatočil něco, co by stálo za řeč (bohužel to zatím tak vypadá), za Tanec s vlky mu patří má nepomíjející úcta. Příběh o hledání, naději, lidské nenávisti a netoleranci, ale také o víře v budoucnost, ochotě přijmout neznámé a lásce, je podán sugestivně, ale bez přeslazenosti a sentimentality. A i když závěr je víc bolný než sladký, dojme vás bez toho, že by z vás mačkal slzy a zanechá ve víře, že snad jednou, někdy bude lépe. Nebude, ale proč tomu nevěřit aspoň na chvíli. (24.07.2007)