Na pokraji slávy

Milý film, na který se zprofanovaný pojem "jako ze života" hodí jako na málokterý jiný. Chudák William se v úloze poloamatérského novináře náhodou dostane do zákulisí rockového koncertu a odtamtud už je jen krůček k jeho zapojení do velkého turné oblíbené kapely. A navíc to vypadá, že se zamiloval do spolucestující fanynky, na kterou ale nikdy nebude mít. Jestli mě na tomto filmu něco uchvátilo, byla to právě Williamova příběhová linie s Penny Lane, která mě emočně prakticky rozložila a při většině jejich dialogů jsem měl poctivě autentický pocit v žaludku, který sám by stačil, abych na Almost Famous do konce života nezapomněl. Tady Crowe trefil přesně do černého a o to větší škoda je, že je právě jejich příběh svým způsobem nedopovězený a film se ve zbytku stopáže soustředí spíš na bromance hlavního hrdiny s Russelem. (20.06.2006)

Velmi příjemný film. Sice mám do rockového fanouška hodně daleko a absolvovat s nějakou kapelou kocertní šňůru je asi to poslední, co bych si kdy mohl přát, ale tenhle film má prostě tak uvolněnou a milou atmosféru, že jsem až dostal chuť se na nějaký ten koncert podívat (ale jenom pěkně v klidu do zákulisí :-D). Z postav na mne ale nejsympatičtěji stejně tak trochu paradoxně působila matinka McDormand. (23.06.2011)

"Most people, they're just waiting to talk. But you listen." Většina dnešní muziky má fakt hovno co říct. Ne, že by tehdy v sedmdesátkách, kdy šlo hlavně o rock'n'roll, oplývala nějakým geniálním filosofickým poselstvím, ale byl v tom pot a láska a zápal a s dneškem se to nedá srovnávat. Bohužel, jak řekl Philip Seymour Hoffman: "They've won." A právě proto byla exkurze do těchhle ještě nezkaženejch dob zatraceně zábavná. P.S.: Jason Lee coby Jeff byl dost fajn. Proč se zahazuje s chipmunkama??? (12.04.2012)

Jak už tady někdo trefně poznamenal, tenhle snímek si měl Richard Curtis pustit (a to pro jistotu hned několikrát za sebou) něž se pustil do svých Pirátů na vlnách. Tentokrát žádné sálodlouhé komentáře. Přirozenost, lehkost, svěžest a nesmírné zapálení pro věc, to je to, co sálá z každého záběru tohoto Croweova snímku. Žádná "umělohmotná vyumělkovanost". Tohle s prominutím neochčijete. Vždycky je poznat, jestli snímek točíte "pro prachy" nebo v prvé řadě z nadšení k samotnému tématu. Že je toto ten druhý případ, musí být každému jasné, hned po prvních pár minutách. Vypadá to jednoduše, ale přiznejme si upřímně, o kolika snímcích podobného ražení se toto dá říct (napsat). Ta pověstná chemie by nefungovala, nebýt zručné režie Crowea, která zůstává po celou dobu snímku "lehce upozaděná", nechává herce hrát, příběh volně běžet, ale nenechte se mýlit, je to právě ONA, která dříme snímek pevně ve svých rukou. Je velkým uměním natočit snímek tak, aby divák proplul příběhem, aniž by ho cokoliv nějak výrazně rušilo. Tentokrát se pozdržím komentářům k hereckým výkonům, ale musím zmínit jedno. Jak nemám Kate Hudson zrovna v oblibě (to je ještě hodně mírně řečeno), zde nemám téměř co vytýkat. Naprosto přirozený, nenucený, sympatický výkon (stejně jako v případě celého snímku). A musím konstatovat jediné: přestože je to hodně zidealizovaný pohled (a to včetně samotného závěru), v tomto případě mi to (k mému velkému překvapení) téměř nepřekáželo a v celkovém vyznění snímek v myćh očích nijak výrazně nesrazilo. Ikdyž zároveň nezastírám, kdyby Crowe projevil o něco víc odvahy a lehce přitvrdil (teď mám zejména na mysli, co se samotného života rockerů týče) a to včetně (očekávaného?) závěru, s tou 5-tou * bych ani na okamžik neváhal. Na druhou stranu je to podáno očima 15-ti letého chlapce, tak proč by to nemohlo být zidealizované. Takže, (jako fanoušek 70-tek a kapel Deep Purple, Jethro Tull, Davida Bowieho, The Who....) dávám 4* za samotný snímek a tu 5-tou přihazuji za nadupaný soundtrack. p.s. létání nesnáším, ale mít k dispozici takovou letušku, jakou byla Zooey Deschanel, dal bych si Thajsko 5x tam a nazpátek v jednom zátahu....p.p.s jo a abych nezapomněl......I am a golden god.....to pouze pro pořádek (06.06.2011)

Tři hvězdičky jsem filmu udělil z důvodu, na který nejsem moc hrdý. Byl to totiž čirý alibismus. Chvílemi mě snímek bavil až na "pětku", v některých momentech ale docházelo na těžký propad nadšení, takže mě tři kousky zbavují nedobrých pocitů, které by mě mohly dostihnout v případě, že bych film ohodnotil lépe nebo hůře. Na film jsem se vlastně podíval jen proto, že v něm hrál Billy Crudup, jenž byl skvělý v The Morning Show, a ve výsledku jsem nebyl zklamán. Musím pochválit soundtrack; konečně jsem z něj po dlouhé době neměl pocit, že se mě ve spánku pokusil do ucha opíchat slizký otyloň. (29.11.2020)