Vreskot

Jeden z mála výborných devadesátkových hororů, Cravenův návrat a uvedení nového kultovního charakteru, Ghostface. Navíc na slasherové poměry revoluční a ultra chytrá záležitost, kterou po všech těch letech kazí jen jediné - že už mi do toho až moc leze SCARY MOVIE:) ...x (13.04.2011)

"Dôvod sa vždy nájde. V tom je tá krása. Akonáhle sa to začne komplikovať, strácaš prehľad.“ Bombastický ultimátny slasher, zaslúžiaci si nadšený aplauz (hoci dvojka sa mi páčila ešte o dýku viac). Vďaka pevnej ruke scenáristu Kevina Williamsona neviete, čo je akože a čo naozaj, čo je sranda a čo žmurknutie na hororového fanúšika. Neviete, či to, čo postava práve urobila, urobila preto, lebo paroduje svoj obľúbený horor, alebo preto, že svoj obľúbený horor parodujú tvorcovia v čele s hororovým guru Wesom Cravenom, ktorý svojho času spoluzakladal žáner slasher ako taký. Tak či onak postavy nedopadnú pekne. nie, vôbec veru nedopadnú pekne. Vynikajúce herecké obsadenie (Kennedy, Campbell, McGowan, Arquette, Ulrich, Lillard), tucty odkazov ("Jamie pozor za tebou je vrah!", cameo režiséra zamaskovaného ako Freddy Krueger, Linda Blair ako novinárka), ukážková hororová výprava zaspatého mestečka uprostred lesov, množstvo násilia a pop-kultúrnych odkazov („Hnevá sa na mňa?“ – „Čo blázniš, urobila si z neho Candymana, miluje ťa ako nikdy doteraz.“) a šokujúce záverečné odhalenie. Dvojku mám ešte radšej. (25.11.2005)

Jeden ze zakládajících snímků žánru "teenage-horor" a zároveň asi jeho nejkvalitnější zástupce. Neve Campbell tady předvádí svůj dosavadní herecký vrchol a taky ostatní herci mile překvapují. Stejně tak je milým překvapením scénář, jenž sice staví na mnoha hororových klišé, ale zároveň si z nich v mnoha ohledech dělá osobitou legraci, což dodává tomuhle snímku i mírný humorný podtón. Ale fakt jen mírný, jde přece jenom o horor, kde není úmyslem diváka rozesmát, ale vystrašit. (25.03.2003)

Předem se omlouvám milovníků žánru. Bezduchý film, který mi nic nepřinesl. Jediný důvod, proč se vyhýbám hororovému žánru - většinou jde o prvoplánovité kusy bez větší fantazie. Jejich hlavním cílem je nahnat divákovi strach, převážně nepříjemnou hudbou a několika hektolitry krve. Po třech letech na chirurgii jsem viděla už hodně skutečných zranění i velkých ran, netuším, proč bych se na to měla dívat ještě ve svém volném času v televizi, natož jít na něco podobného do kina. (18.12.2018)

(1001) Film jsem nikdy neviděla v době puberty, kdy by byl víc relevantní, ale až jako nabubřelá studentka filmového umění na prahu takzvané dospělosti. Ve výsledku je to asi dobře, protože jako puberťák bych tím opovrhovala už jen proto, že to bylo in, kdežto později (když už jsem také mezitím viděla všechny filmy, na které se odkazuje) jsem si užívala tu parodickou a meta stránku celé věci. Některé to pomrkávání mi sice přišlo až příliš jednoduché, ale pár vymazlených kousků se tam nakupilo, třeba uklízeč Fred v pruhovaném svetru, a při větě "We all go a little mad sometimes." moje nerdovské srdíčko vyloženě poskočilo radostí. (13.02.2016)