Vreskot

"M𝘰𝘷𝘪𝘦𝘴 𝘥𝘰𝘯’𝘵 𝘤𝘳𝘦𝘢𝘵𝘦 𝘱𝘴𝘺𝘤𝘩𝘰𝘴. 𝘔𝘰𝘷𝘪𝘦𝘴 𝘮𝘢𝘬𝘦 𝘱𝘴𝘺𝘤𝘩𝘰𝘴 𝘮𝘰𝘳𝘦 𝘤𝘳𝘦𝘢𝘵𝘪𝘷𝘦." ____________ Asi jsem viděl málo kvalitních slasherů, ale nevím, co mě na Scream dostalo víc: jestli ta napínavá a nepředvídatelná zápletka, ona mysteriózní rovina, pojetí jednotlivých vražd, finální pointa, ta kýčovitá devadesátková pachuť, famózní hudební doprovod Marca Beltramiho, anebo to jak tenhle film naprosto geniálně a přitom satiricky ohýbá svůj meta-hororový rozměr, který celému subžánru slasher vzdává poctu [viz. popkulturní odkazy a reference], ale zároveň si z něj dělá nehoráznou prdel [ten goofy slapstick výsměch žánrovým klišé fakt nemá chybu] a vráží mu tak kudlu do zad. Zcela právem opěvovaná kultovka. Co dodat? Top tier Craven.... PS: ano, Shaggy je psychopat. (21.10.2022)

Hneď po extrémne zábavnom The Cabin in the Woods najlepší metahoror, aký som doteraz videl. Substancia zložená z metahumoru, inteligentnej sebareflexie a systému 1 veta = 1 hláška, 1 slovo = 1 žmurknutie na hororových všeznalcov (dokonca aj taký žánrový ignorant ako ja polovicu filmov, na ktoré sa slovami i citujúcimi scénami odkazuje, videl). Wes Craven sa rozhodol pojať žánrovú originalitu tak, že všetky mysliteľné hororové klišé povraždil, vypreparoval a zavesil za vnútornosti do výkladnej skrine. Zábavnejší koncept som dlho nevidel, herci sú skvelí a aj taký fetišista na steadicamy, dlhé jednozáberovky a nepredvídateľné využitie hudby ako ja si tu príde na svoje - extrémne dobre sa na to pozerá a rovnako počúva. Craven vytvoril uvedomelý teen slasher pre nové milénium, ktorý nestavia na strašidelnosti, ale šialene vtipnom prístupe k základným pôdorysom žánru. Najlepšia je vražda garážovými dverami. "What's this? I spit on your garage?" 85% (25.10.2014)

Vřískot jsem viděl aspoň desetkrát a už se u něj tudíž moc nebojím, nicméně je to stejně pořád dobrá zábava - scénář si zajímavě pohrává s žánrovými klišé, obsahuje hodně fórků, narážek a referencí, má (v rámci žánru) zajímavé postavy a vůbec představuje pro kvalitního režiséra Cravenova formátu solidní základ pro vysoce nadprůměrnou hororově-komediální podívanou. I s odstupem deseti let je jasné, proč zrovna tenhle snímek odstartoval další hororovou vlnu. Zkrátka klasika. A dvojka je asi ještě lepší. (13.12.2006)

Craven tvoří "něco" bez tvaru, zápachu a výsledného efektu. Vřískot není ani hororem (kvůli komediálním prvkům), ani parodií/komedií (kvůli hororovým prvkům) a oboje dohromady věru fungovat nemůže. Vše je napůl cesty, tudíž se výsledek ztrácí v přeplácanosti a průměrnosti celkové výslednice. Úvodní scéna s telefonem je povedená, stejně jako nejasnost maskovaného zabijáka, ovšem jinak je to typická teen vyvražďovačka. A to pomrkávání režiséra na diváky jsem taky jaksi příliš často neregistroval. Buď jsem totální filmový negramot, nebo tam jednoduše není moc co vidět. Průměr, aneb oproti dalším dílům ještě solidní porce zábavy. (16.02.2007)

„Ty poslouchej, ty malá bestie, ještě jednou zavěs a vykuchám tě jako rybu, rozumíš?!“ První z Vřískotů bude mít dvacetileté výročí, takže ideální příležitost si ten úžasný feeling z druhé poloviny devadesátých let znovu vychutnat. Tedy alespoň u prvních dvou pokračování, kdy fungoval spolehlivě. Wes Craven natočil poctu žánru (a o necelé dva roky později ji zopakoval) plnou odkazů a stylových hlášek pro znalé. Mate diváka (tipů na vraha je překvapivě víc než u druhého pokračování), vrací se ke svým předchozím látkám (Volal jste mě? - Tebe ne, Frede!) a pro tehdejší diváctvo byl zatraceně atraktivní. Začalo to promyšlenými telefonáty, skončilo velkým ostrým nožem. Když se vrah v hororu řídí hororovými pravidly, postavy o oněch pravidlech neustále klábosí, připomínají je, z filmu se stává jakási „parodie na druhou“ a v mnohém vystupuje právě proti pravidlům. A kdo ví, co se stalo kupříkladu v Elm Street, může očekávat ještě silnější zážitek. Craven si se svým týmem dělá, co chce, v rozporu s očekáváním odkrouhne hlavní hereckou hvězdu hned v úvodu a přichystá mnohem víc dramaturgických naschválů. Kladem jsou i svižné dialogy. Příběh je naopak prostý, ovšem děj tu není tím hlavním. Poklidným městečkem Woodsboro to otřáslo už před rokem. Někdo znásilnil a zavraždil matku dospívající studentky. Těsně před ročním výročím vrah udeří znovu. A zase. Město je na nohou, všude jsou média, policie, nechybí novinářka Gale Weathers, která píše knihu o rok staré vraždě. A nebude jediná, komu půjde o zdraví. Potěší, že maskovaný zabiják je obyčejný člověk, chybující, místy nemotorný. Prostě „lidský“. Když už by někomu vadilo to kloubení komediálních a hororových prvků, nemůže jednoduše ignorovat, že Craven v polovině devadesátých let odstartoval další hororovou vlnu. A to se počítá!! (02.08.2015)