Bojovník

To, co dává Bojovníkovi ten pozoruhodný punc výjimečnosti je jeho depresivní atmosféra. Nebo spíše depresivní charakter, chcete-li. Smutná bezvýchodnost celé situace tu doslova sálá z každého „papírového“, indiánského příbytku víc, než může zdravý člověk v závěru unést. A až vám na konci dojde, že „on to vlastně musel udělat“, dvakrát příjemný pocity z toho rozhodně mít nebudete, ale bude to zážitek neuvěřitelně silnej. A Johnny Depp? Ten už pro mě bude, míněno se vší vážností a pokorou, navždy prostě jen Bojovník (17.12.2005)

Zklamání. Příběh sice působil dost divně, ale čekala jsem, že s tím bude alespoň dobře zpracován, což byl ovšem omyl. Rozpálené slumy, v nichž jejich obyvatelé den za dne utrácejí své dny, symbolizují to, co tento film nabídne divákovi - ztracené dvě hodiny času. Depp není ani dobrý režisér, ani scénárista, herec sice schopný je, ale nějak to tu zapomněl ukázat. Toho zoufalého otce rodiny, který se chce nechat pro její dobro utratit, bych mu vážně nevěřila ani s vypíchnutýma očima. Ostatní postavy na tom nejsou o mnoho lépe, vlastně jsou na tom ještě hůře, ale jelikož tam nejsou tak často vidět, tak si toho člověk tolik nevšimne. Suverénně nejtrapnější je počáteční proslov Marlona Branda, ten už se ani hrát nepokoušel, jen deklamoval jakousi snůšku hovadin. A onen výše zmíněný příběh...nevím, kde na něj autor předlohy přišel, nicméně pan Depp mohl zapojit mozek nebo alespoň armádu poradců a nechat si vysvětlit, že platba za "hraní" ve snuffu je honorována asi tak, jako role oběti přepadení za bílého dne. Tedy - přihlouplý a těžko uvěřitelný námět, nepříliš dobré zpracování a líní herci dávají dost nepěkný obraz o tomto dost možná i ambiciózním díle. (07.01.2007)

Pro mě má tento první - a zatím jediný - režisérský počin Johnnyho Deppa zcela speciální nádech, a to nádech Jima Jarmusche..což rozhodně není náhoda. Ti dva chlapíci si zkrátka museli sednout, a když se Depp rozhodoval, jak s filmem The Brave naložit, Jarmuschovina naplněná existencionálními tématy pro něj byla očividně vhodnou - a dovolím si říct i správnou - volbou.. (10.07.2008)

Johnny Depp naplno projevil svůj mysteriózní talent a vdechl filmu spoustu čistého,avšak přece tak trpkého kouzla, které musí uváznout snad v každém, kdo se s tímto filmem setká. Oproti němu pak působí několikaminutový projev Marlona Branda jako z jiného světa, včetně jeho dokonalého vzhledu, účesu. Myslím si, že se jedná asi o jeho nejsurrealističtější podobu, s jakou se opovážil vstoupit na filmová plátna. (10.02.2005)

„Ale toto nie je láska, Rafael. Toto je skôr očistec.“ Priznajme si to, aspoň teda tí, ktorí na to máme: Johnny Depp nikdy nebol normálny. Zároveň bol ale super-hviezdou, ktorá si od polovice 80. rokov 20. storočia na svoje konto pripísala také žánre, ako sú slasher (NOČNÁ MORA NA ELM STREET), vojnový epos (ČATA), satira (NOŽNICOVORUKÝ EDWARD), melodráma o dvestokilovej mame (ČO ŽERIE GILBERTA GRAPEA), western (MŔTVY MUŽ) či gangsterku (KRYCIE MENO DONNIE BRASCO). Pil, kradol, fetoval, River Phoenix sa na smrť predrogoval pred jeho barom, demoloval hotelové izby, chodil s polovicou ženského osadenstva Hollywoodu, nenávidel Systém a miloval výzvy. Že bol miláčikom dámskeho a pánskeho publika, tak to bol vlastne len taký omyl, ktorý z duše nenávidel. Až príchodom DEVIATEJ BRÁNY, keď vďaka nakrúcaniu vo Francúzsku spoznal svoju životnú partnerku, skvelú francúzsku speváčku Vanessu Paradisovú, „našiel sám seba“, kúpil si tropický ostrov, stal sa majiteľom francúzskej reštaurácie, zabýval sa vo francúzskej dedinke, zmieril sa so svojou minulosťou... sám so sebou. V polovici 90. rokov to však ešte bolo ťažké – a jeho režijný snuff debut BOJOVNÍK je presne taký, aký by ste na mieste „vtedajšieho“ Johnnyho Deppa nakrútili aj vy. (01.09.2007)