眠狂四郎円月殺法
Recenzie (2)
Po natočení 12. filmu série zemřel již v té době kultovní titulní představitel série, Ičikawa Raizó. Natočit pár měsíců poté další film s jiným hercem (Matsukata Hiroki), to byl odvážný krok. Bál jsem se, jak hrozný to bude průšvih. No jasně, divoce nalíčený a namaskovaný jako-Kjóširó mi docela neseděl a kroutil jsem se nevolí... nicméně film jako takový vyloženě ušel. Rozumný příběh se záměnou následníka šóguna za jiného Tokugawu, nějakými těmi exploatačními schémátky s mučenými a zbytečně mrtvými apod.... Tedy, Kjóširó byl víceméně klaďas, to jsem moc nemusel. Ale co mi na závěr dost zvedlo dojem -- závěrečných pár minut, finální posekání skupinky kolem Tokugawy. Najela kamera, udělala pár švenků, a já vyvalil oči... protože tohle nebyly studiové kulisy, ale Nidžódžó, skutečný Tokugawovský hrad v Kjótu, áčková památka. Něco jako točit u nás podřadný brak v skutečné kryptě Přemyslovců nebo na zámku v Lánech. ()
Po smrti Raizo Ichikawy přichází náhradní Nemuri Kyoshiro v podání Hiroki Macukaty. Dívat se na to dalo a zvyknout si na nového představitele relativně taky. Příběh o dvojčeti šogunova následníka a snaze intrikánů vydávat ho za toho pravého nebyl špatný, ale nějak moc mě to nebavilo. Chyběla tomu rovněž specifická atmosféra, kterou měly předchozí díly a Nemuriho podivný morální kodex. ()