Cesta za vítězstvím

Bílí muži neumějí skákat… a natáčet kvalitní sportovní dramata. Cesta k vítězství je natočena přesně tak, jak byste od průměrného filmu mapujícího vzestup prvního (z podstatné části) černošského basketbalového týmu čekali. Mladý a vítězství chtivý trenér chce dát dohromady univerzitní tým snů = shánění těch zdánlivě nejlepších hráčů po celých Státech a přesvědčování těch méně ochotných. Následuje tvrdý trénink a první úspěchy. Brzy je cíl již zcela jasný a cesta k vysněnému titulu stejně jasně nalajnovaná. Navzdory rasistickým narážkám, kterými je texaský vzduch 60. let prosycen, si jde tento tým odhodlaně za svým, koncentrace patosu se nebezpečně zvyšuje a k přelomovému vítězství zbývá jenom poslední krůček. Za celý film jsem nebyl tvůrci ani jednou jedinkrát něčím mile (či alespoň nemile) překvapen, vše se odvíjí dle tolikrát obehraného schématu, že začínám mít podezření ohledně jedné verze „sportovně-dramatického“ scénáře, jenž je obměňován pouze na základě aktuálního sportu. Je libo baseball, fotbal, americký fotbal, basketbal? Není problém, stejně to v angličtině všechno končí na ball. Z mnohých dialogů jsem měl dojem, jako by je scénárista narychlo sepsal v náhlém inspirativním pohnutí mysli těsně před usnutím. Po probuzení a zjištění, jak neoriginální jeho včerejší zápisky jsou, pak pravděpodobně zkonstatoval, že nemá smysl to přepisovat, že takový film stejně brzy zapadne a ani ochrnutý pes se vzteklinou po něm neštěkne. Měl pravdu – tento film by ani s dobrým scénářem nebyl dobrý. Josh Lucas připomíná mladší verzi Kevina Costnera a stejně jako Kevin Costner není moc dobrým hercem. Debutující režisér James nedokázal patřičnými vizuálními hrátkami oživit žádný z mnoha zápasů a navíc je o něm na netu tak málo informací, že jsem měl problém zjistit, zda-li náhodou sám není černochem a tím pádem můj vtípek z úvodu postrádá smysl. Podle jedné malé fotky je to zhruba padesátiletý běloch, ale to už skutečně není podstatné. 60% (10.11.2007)

.... „ Chceš říct, že nějaký černoši budou budoucností basketballu? Dokážeš si to představit?“ A z toho jsem měla velkou obavu, bála jsem se, že film bude hlavně o rasismu, o rasismu a o rasismu. A musím konstatovat, že dramatickým okamžikům na dané téma se samozřejmě nevyhnul. Jsou tady i vypjaté situace plné patetických slov, ale naštěstí je to hlavně o touze vítězit. Normální kluci, které trenér posbíral po všemožných dvorcích a všichni tak ( včetně trenéra) dostali možnost vyhrávat a vůbec nebylo důležité, že ta šance se vyskytla kdesi ve Vidlákově v Texasu. Cesta ke slávě je podaná s jistou lehkostí, vtipem a nechybí ani skvělá hudba. Takže ve výsledku dokáže zaujmout i člověka, který si basketball ještě nikdy v TV nepustil a ani to nemá v plánu, což jsem např. já :- ). (06.08.2006)

Pro někoho to bude film, který už viděli, který neboří hranice žánru a nepřináší nic extran nového. Ale i přes to je film s velice silným příběhem, který se získá asi každého sportovního fanouška a v některých momentech mě samotný děj opravdu mile překvapil. Takže pokud hledáte sportovní drama, do kterého je přimíchána velká špetka černošského (kvalitního) humoru, Glory Road pro vás bude jasná volba. (03.08.2006)

Velmi příjemný film o sportu, který je pro mě nejlepším sportem na světě. Určitě tento film obsahuje spoustu klišé, ale určitě patří k těm lépším sportovním dramatům. Prvky rasismu se objevovaly ve všech druzích sportů (běloši nechcou hrat spolu s barevnýma), ale zde se mi zachycení vztahů mezi basketbalisty velice líbil. Ohledně zápasu ani nemluvně, místy jsem při sledování filmu fandil a někdy nadaval, ať ti kluci pořádně máknou :). 70% (17.04.2008)

Ďalšia športová dráma s priamym ťahom na bránku, v ktorej atmosféra spolu s emóciami ku koncu pekne vrcholia. Vytknúť sa dá hlavne nemastný-neslaný stred filmu, v ktorom sa dejová linka tiahne cez more zbytočných a natiahnutých pasáží. Inak veľká spokojnosť. Ľudia vtedy museli byť blázni, keď si mysleli, že obohrajú černocha v basketbale :). 75/100 (31.03.2015)