Klaním se, měsíci

Kdysi dávno, ještě než byla v Číně zavedena politika jednoho dítěte, měla jedna prostá matka Chajnan mnoho trápení se svými dvěma syny. Považte, chlapci jeden chytrý, jeden silný, ale neměli se do ženění. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby matku jednoho dne nenavštívil Stříbrovousý duch. Nejen, že mamince nabídl, aby si pohrála s jeho zlatým jojo, ale ještě jejím synům dohodí nevěsty. Jak už to v pohádkách chodí, má to háček. Obě dívky jménem Nefritový květ a Růžová panna jsou proměněny v kámen a toho času se nalézají v moci rudé čarodějnice v rozkošném podání Jiřiny Jiráskové. Leč kdo chce krásnou nevěstu, musí pro ni podstoupit mnohá protivenství, v první řadě vyjít ze dveří, pak překonat údolí démonů a nakonec přechytračit zlou čarodějnici. Všechno po mnoha peripetiích dobře dopadne a opadaný javor se znovu zazelená, dokonce i bambus povyroste. Nebo tak něco, bylo to moudré a poetické a Měsíc měl co vypravovat, dostal řád draka a toto vyznamenání jej vyloženě potěšilo. (11.03.2017)

Československá televizní pohádka natočená podle čínských motivů o matce Chajnan a jejích dvou synech, kteří se vypravili hledat nevěsty Růžovou pannu a Nefritový květ. Aby mohl silný Jang (P. Trávníček) a moudrý Li (F. Staněk) užívat štěstí se svými partnerkami S. Postlerovou a M. Pleštilovou, bylo nutné je nejprve vysvobodit ze zakletí od Rudolící čarodějnice na Oblačné hoře a překonat obávané Údolí démonů. Všechny nástrahy byly s pomocí dobrého Stříbrovousého ducha překonány a oba mladé páry mohla pak starostlivá matka Chajnan přivítat ve svém domě. Herecky jednoznačně vyčnívala J. Jirásková coby Rudolící čarodějnice a V. Postránecký jako duch se stříbrnými vousy. Úloha vypravěče byla spolu s přednesem veršů svěřena V. Preissovi jako Měsíci, jehož tvář byla zobrazena ve žlutém kruhu na obloze. Jedná se jednoduchou studiovou pohádku od paní Svatavy Simonové, jež zaujme především svým neveselým zpracováním, tak typickým pro tuto režisérku a netradiční orientální výpravou. (24.09.2017)

Nevím kde brali za komančů tu fascinaci asijskými příběhy, ale většinou se odehrávaly pouze ve velmi jednoduchých kulisách a trpěly všemi neduhy socialistického levného stylu natáčení pohádek, kdy komanči chtěli za málo peněz hodně muziky. Herci se snaží, ale tady se to zachránit nedalo. Galatíková i Jirásková hráli co mohli, ale kdyby se jejich role prohodily, tak by to asi bylo lepší, protože matka Galatíkové působila dost chladně a stroze a zlá čarodějnice Jiráskové byla naopak velmi sympatická. (12.03.2022)

Tohle je typický studiový produkt konce osmdesátých a počátku devadesátých let. Oceňuji alespoň kostýmy a kulisy. I když Viktor Preiss spíše vypadá jako návštěvník z vesmíru. Pohádka by se dala s klidem aplikovat i na českého Honzu nebo zkrátka na mnoho českých lidových pohádek. Taneční čísla byly lehce průměrné, kdy jeden tanečník málem zboural kulisy. Nemyslím, že je to vyloženě špatná pohádka, ale mě ty orientální pohádky nikdy moc nebavily, já mám prostě rád klasickou českou chalupu a české holky. Otázkou je, jak moc baví tyhle typy pohádek děti ve skutečnosti. (21.07.2020)

Kostýmy jsou vkusné, masky taktéž. Hudba Otmara Máchy mi už přišla příliš dramatická, ale ty triky typu mlha přes obrazovku jsou hrůza. Děj není nic moc zajímavý, a tak mě tahle vyloženě ateliérová pohádka vůbec nebavila. V celkovém kontextu vypadá jako divadelní představení než jako film. [293. hodnocení, 16. komentář, 51%] (07.02.2021)