Réžia:
Michael CurtizKamera:
Arthur EdesonHudba:
Max SteinerHrajú:
Humphrey Bogart, Ingrid Bergman, Paul Henreid, Claude Rains, Conrad Veidt, Sydney Greenstreet, Peter Lorre, Dooley Wilson, Joy Page, John Qualen (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Jeden z najkultovejších hollywoodskych filmov všetkých čias sa odohráva počas II. svetovej vojny na neokupovanom území Maroka, v Casablance. Tá sa stala prestupnou stanicou pre utečencov a členov odboja, ktorí sa pred hrozbou nacizmu snažia utiecť z Európy. Casablanca je však aj rajom pre špiónov, zradcov a podvodníkov, snažiacich sa vyťažiť čo najviac z vojnovej situácie. Centrom nočného života mesta, ale aj miestom, kde sa vybavujú dôležité obchody, predávajú víza, dokumenty a informácie, je Rickov bar. Jeho majiteľom je Američan Rick Blaine, muž, ktorý sa obrnil cynizmom, aby dokázal na tomto kolotoči ľudských osudov prežiť a zostať pritom nad vecou. To sa mu však darí iba dovtedy, kým do jeho baru i života opäť nevstúpi Ilse, s ktorou kedysi v Paríži prežil osudovú lásku. Ilse ho pred ich plánovaným útekom z okupovaného Pariža bez vysvetlenia opustila. Teraz sa s Rickom znovu stretáva a chce jeho prostredníctvom získať tranzitné víza. Ilsa totiž do Casablancy pricestovala so svojím manželom Victorom Lászlóm, vodcom odboja, ktorý musí utiecť do Ameriky. Rick tak zrazu stojí pred dilemou: riskovať krk kvôli žene, ktorá ho v minulosti zradila, alebo zachovať si vlastnú neutralitu? Situácia sa však pre zmení, keď zisťuje, aké dôvody pred rokmi Ilsu viedli k úteku z Paríža. Film získal troch Oscarov - za najlepší film, réžiu i scenár - a vďaka charizme svojich postáv i melodramatickému príbehu sa natrvalo zapísal do zlatého fondu kinematografie. (STV)
(viac)Videá (3)
Recenzie (719)
Náhodou jsem natrefil na pořad Na plovárně, kde shodou okolností byla hostem Isabelle Rosseliniová - dcera nezapomenutelné Ingrid Bergmanové, a tak teď píšu tohle hodnocení... Klišoidnější film snad neexistuje, ale je to klasa. Humphrey Bogart je excelentní, vším tím patosem se brodí s nezaměnitelnou elegancí a šarmem, krásná Ingrid Bergman se postará o zápletku s tragickou láskou v hlavní roli, zapějeme si Marseillaisu a vše skončí klasickou větou o začátku skvělého přátelství....prostě to je nejlepší béčková love story (a to není urážka) všech dob a basta. ()
Jakže to tvrdí někteří kritici a občasné ankety ? Nejlepší film všech dob ? No, nevím, nevím. Není to špatný film, je to milé, chvílemi veselejší, chvílemi smutnější, hrají tam dobří herci, ale že by mě to přivádělo do extáze, to tedy ani náhodou. Do nejlepšího filmu všech dob tomuhle dílku chybí hodně. Možná mě za to někteří budete chtít kamenovat, ale já si za tím stojím. I když vím, že do mrtvol se nekope. ()
Velikost filmu nespočívá v tom, jak dokáží své diváky hned napoprvé oslnit. Důležitý je kontext, v němž film vzniká, i skutečné poselství, které prostředkuje. Domnívat se, že toto dílo, jehož tvůrci se nedokázali zcela ubránit hollywoodským revuelizujícím pozlátkům, tyto kvality postrádá, je zřejmým nedorozuměním. I uprostřed druhé světové války existovaly oázy nostalgického přepychu, v nichž jakoby se zastavil čas, charakterizované přičinlivým obletováním vnadných žen a tichou válkou zpravodajských služeb Osy a Spojených národů. Marocká Casablanca byla nepochybně ve své atlantické výspě jednou z nik takovéto neutrality. Postihnout tuto atmosféru a nahmátnout alespoň trochu její vnitřní výbušnost, za kterou je možné cítit krev ne příliš vzdálených front druhé Velké války, jak tento konflikt nazávají někteří Američané, není snadné. Tím spíš, že natáčení nebylo v tomto případě folkórem, ale přímou součástí událostí, k nimž se vztahovalo. To, co se při prvním pohledu jeví jako rozporuplné, se poměrně záhy mění v "pouze" typické a běžné. Typický a tuctový ovšem není zážitek, který si odnáší divák i po takřka semdesáti letech, která uplynula od premiéry CASABLANCY. ()
Nostalgie někdy bývá chabým leč důvodem, proč ocejchuji filmy i pochybné kvality mnoha hvězdičkami. Hodnota tohoto filmu tkví ani ne tak v mých srdečních vzpomínkách jako v oceněních, které dostala jinými autoritami než jsem já, a přesto, že už samo slovo Casablanca (podobně jako allenovské Constantinopol nebo Madagaskar:-) zní tak vábivě, skoro jak zaklínadlo pro vstup do ráje, pro mě je to limonáda, nic víc, nic míň a když už jsme u Bogarta ....... Africká královna - TAK si já představuji romantiku jako řemen. ()
No u tohoto filmu mám trochu skluz. Nějak extra mě nelákal, spíše trochu odrazoval, protože jsem se bál zklamaní. Nekonalo se zklamaní, ale přílišně okouzlení také ne. A proč tedy 5 hvězd? Když zazní Marseillaisa, tak ani Straus, tedy Strasser nemá šanci. Ta scéna je výborná. A navíc Viktor László je Čechoslovák. Ano můžeme se hádat, že László není typické české příjmení. Znám občany České republiky, kteří se jmenuji Nagyvendegy, Hegyi, Forgáč nebo třeba Andor Šandor. A Čechoslovák se automatický nerovná Čech a Maďaři tvořily 6% obyvatel první republiky. ()
Galéria (126)
Zaujímavosti (154)
- V jednu chvíli se už zdálo, že bude problém sehnat herce pro roli Victora Laszla. Než se uvolnil Paul Henreid, tak se uvažovalo o Herbertu Marshallovi, Deanu Jaggerovi a Josephu Cottenovi. (džanik)
- Tranzitní listy se ve skutečnosti v nacisty okupované Francii nepoužívaly. (HellFire)
- Ugarte (Peter Lorre) dává Rickovi (Humphrey Bogart) tranzitní víza, která poté Rick schová do pravé náprsenky. Později je však vyndá z levé náprsenky, aby je schoval do klavíru. (SeanBean)
Reklama