Posledné dni Sophie Schollovej

Tak na toto jsme dnes koukali ve škole při dvouhodinovce němčiny. Po skončení jsem němčinářku pochválil, že vybrala opravdu výborný film. Jedná se o inteligentní, sugestivní (omlouvám se distributorovi, že jsem si vypůjčil jeho slovo) a ne zrovna optimistický film. Filmů, které se dotýkají druhé světové války není málo, ale tento je opravdu povedený a stojí za to ho vidět a také se nad ním zamyslet. Tento německý film Němce kritizuje, ale zároveň oceňuje ty, kteří byli tak stateční, že se dokázali Hitlerovu režimu postavit. A Julia Jentsch byla skvělá, ale i ostatní předvedli (nejen při hulákání) více než standardní výkony. Jen v jednom momentě se mi zdálo, že je to stále stejné a ztrácí to tempo, ale okamžitě jsem si to rozmyslel. :-) (13.10.2008)

Film se stal výmluvnou poctou Sophii Schollové, působivou výpovědí o osudu neobyčejně čisté a statečné dívky, která se spolu se svým bratrem a dalšími členy odbojové skupiny "Bílá růže" postavila nenásilnou formou proti zlu ve své vlastní zemi ... a tak nemám chuť rozmazávat pár detailů, které mně úplně neseděly - na celkové vyznění snímku stejně neměly podstatný vliv. Julie Jenschová v hlavní roli působila křehce a zároveň odhodlaně - z jejího prostého, neokázalého, civilního projevu vyzařovala vnitřní síla a přesvědčení ... a taky víra, která Sophii pomohla jít i na smrt. (22.04.2009)

Sophie Schollová a její bratr obsadili v soutěži o největšího Němce čtvrtou příčku. Jen si to porovnejme s tím, kde se umístili členové odbojové skupiny Tři králové a mnozí další, kteří se podíleli na protinacistickém odboji. Tolik si Němci sourozenců Schollových váží. A jsem toho názoru, že tento film je důstojnou poctou nejen Sophii Schollové, ale celé oragnizaci Bílá růže. Věrně tu jsou popsány poslední dny Sophiina života, výslechy na gestapu a konečně soud, kdy má člověk chuť toho parchanta Freislera uškrtit. Snad nikdy jsem tolik nelitoval, že tahle zrůda se nedočkala spravedlivého soudu a oprátky. Kdy se začneme s minulostí vypořádávat na filmovém plátně i my? 85% (22.07.2012)

Tak tohle je velice působivý film... hloubkou tématu hrdinství jednotlivce i skvělým výkonem hlavní představitelky. Snímek je natočený velice citlivě a podbarven krásnou hudbou nás vtahuje přímo do smutných okamžiků nejen německých, ale vlastně evropských dějin. Škoda jen, že větší prostor nebyl dán samotnému procesu, protože na něm je nejvíc vidět skutečná myšlenková bezradnost režimu vůči lidem, jako byla Sophie Schollová. Měl jsem také pocit, že i když se herec, představující předsedu lidového soudu Freislera, hodně snažil, brutálnosti skutečného Rolanda Freislera myslím nedosáhl. Tenhle film je výtečným pokusem Němců o vyrovnání se se svou minulostí. My se s tím pereme dosud.... My se vyrovnáváme Pelíškama a Pupendem... A přitom v našich dějinách podobné příběhy rozhodně jsou k nalezení: Stačí si místo Freislera dosadit Urválka a místo Sophie Schollové třeba Horákovou nebo Kalandru.... Ale tohle je na dlouhé povídání a ne na krátký komentář k filmu. Dávám 4 a 1/2 * (08.06.2006)

Už je to dlouho, co jsem četla knížku o Bílé růži, tehdy to na mě silně zapůsobilo. Filmové zpracování vlastně vynechává celou organizaci a působení skupiny, začíná krátce před zatčením a věnuje se převážně sourozencům Schollovým, především Sophii v podání skvělé Julii Jentsch. I přes filmovou zkratku se podařilo do filmu dostat to podstatné - silnou osobnost mladé dívky, která byla neskutečně pohotová a silná. (16.08.2017)