V ako vendeta

Výborný příběh s originálně provedeným scénářem, nezapomenutelnými scénami, plný atmosféry, emocí, nutící k pozastavení a zamyšlení se. Geniální ztvárnění postavy V v podání Hugo Weavinga, který s naprostou elegancí zahrál svojí nejtěžší roli. Má skvělý charismatický hlas, který se příjemně poslouchá a jeho monology jsou opravdovou lahůdkou. Skvělá Natalie Portman, jež se do své role položila s vervou a umem a spolu s V vytvořili špičkový filmový pár. Bojové scény elegantní a ostré jako nabroušená dýka, úvodní výbuch decentní, závěrečná exploze omračující, myšlenka filmu hluboká. Co víc si přát?? Jeden z nejlepších snímků loňského roku. 54 miliónů dolarů(rozpočet)/132,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (14.01.2007)

Na film se koukat dá. Oproti většině dnešních rádoby hlubších SF z Ameriky tu přeci jen nejde hlavně o triky nebo akci, ale i o nějakou tu myšlenku. Jenže problém je, že to není dotažený. Prostředí totalitní Anglie nemá ani na stav, jakej byl u nás (například, že by vysílali předtočenou revue, která zesměšňuje Stalina nebo Lenina, tomu by neuvěřil nikdo, či že by pro tvůrce této revue přišli až pozdě v noci, nebo způsoby, jak upravují cítění a myšlení lidí - zprávy a prohlášení v televizi a rádiu a zatýkání nepohodlných - to prostě není přesvědčivý). V něčem je zase až příliš drsný (střílení lidí na ulici apod). Prostě a jednoduše, s atmosférou a reálností prostředí si žádnou velkou práci nedali, spíše ji odflákli. Posledních deset minut Pelíšků má tu totalitu stonásobně hutnější, než celej tenhle film. Další věc, hlavní hrdina (a později i ta mladá) se po tom světě pohybují bez jakýchkoliv obav nebo potřeby nějak se krýt, mají přístup kdykoliv kamkoliv, a nikdo z desetitisíců tajných poldů si jich nevšimne. No a za kardinální sračku považuju konec. Nevím sice, jak vypadá ve skutečnosti krvavá revoluce, ale tohle považuju za krásně idealistické (pokud ne přímo naivní) zakončení jedné totality. Nepřesvědčivé prostředí, nepřesvědčivý konec, nepřesvědčivé ubíhání času. 451 stupňů Fahrenhetia je podobně minimální co se týká triků, ale tam je ta totalita přímo cítit z každýho kroku. Z každýho pohybu a slova. Tam nikdo netuší, jestli brácha nebo matka není náhodou udavač všeho schopný. Tady jsou všichni proti režimu a jen to nedávají najevo. Viděl jsem horší, ale to neznamená, že by to bylo kdovíjak nadprůměrné dílo. (25.05.2006)

Měl bych počkat až na den, kdy odložím čerstvě přečtený comics, ale nějak to nejde. Musím si zkrátka říct svoje, i když o spoustě souvislostí vím houby. Proto se ptám: "Alane Moore, co ti to přelítlo přes nos?" Někdo kdo se blahosklonně usmívá nad Ligou Výjimečných se distancuje od tohohle díla? Jak říkám, možná budu po přečtení originálu mluvit jinak, ale zrovna teď to cítím tak, že stvořitel tohle dítě zatracuje zcela neprávem. Výborný příběh, skvělí herci, atmosféra, hudba, všechno na svém místě a ready to go. 1984 tak trochu jinak, výpověď nebo varování, skvělý film. (26.04.2006)

Nehodlám se nijak zaobírat oprávněností boje proti diktátorskému režimu vyhazováním budov do vzduchu. Každopádně obecně "boj proti totalitě" patří k mým oblíbeným tématům. Film přináší dost zajímavých myšlenek, fašistická Anglie je vykreslena zajímavě - i když by přeci jen ještě stálo za to více propracovat atmosféru bezvýchodnosti a zrůdnosti tohoto systému. Velice se mi líbily herecké výkony, obzvláště bych vyzdvihl ve vedlejších rolích dva Stepheny - Fry a Rea. V náročné roli obstála Natalie Portman a s gesty a hlasem si na výbornou vyhrál Hugo Weaving. Celkem se snad povedlo vyvážení osobní a "politické" roviny snímku. Uřvaný John Hurt a jeho nohsledi vs osudy konkrétních lidí (nejvíce zaujme osud pronásledované lesbické ženy). (22.05.2006)

Utopická historka o romantickém mstiteli. Výzva k revoltě proti řádu. Provokativní karikatura dnešního světa. Tím vším "V for Vendetta" chce být. Prvním je, díky skvělému Weavingovi a slušné Portman. Druhým chce být až příliš. Třetím by mohla být lépe, kdyby byly reálie propracovanější. Celkově je "V for Vendetta" skvělým filmem s mnoha zápory. Hlavním záporem je syndrom bratrů Wachowských – jednoduché a působivé podobenství pokud možno rozkošatit, rozvést všemi možnými směry a ztratit cestu, která vede k cíli. Taková je střední pasáž filmu, kde se skvělý nástup úvodu doslova rozprskne do všech směrů a slepit se film podaří až v pěkném finále. Nevadí mi aktivistický nádech, prvoplánové provokace. Je to taková roztomilá anarchie, navíc podpořená hlavním hrdinou, v němž se spojují černobílé dobrodružné filmy s postmoderními komiksovými superhrdiny. Vendettě nechybí velká vnitřní síla, přesvědčivost. Chtělo by to větší propracovanost a lepší scénáristy, bohužel. I tak: potvrzení pravidla, že komiksové předělávky nakoply komerční kinematografii zajímavým směrem. (23.04.2006)