Probuzení

Vynikající horor, ze kterého mi už bohužel příliš mnoho podrobností v hlavě nezůstalo. Vzpomínám si však velmi dobře na scénu s rozbitou skleněnou střechou a následným pádem špičatého střepu rovnou do tváře jednoho z hrdinů. Za ten záběr by se nemusel stydět ani Lucio Fulci. Jinak za zmínku též stojí, že svého času to N@va vysílala v 9:30 dopoledne. Dnes by to dávala sotva tak Prima a to ještě ve 2 ráno s třemi hvězdičkami. (07.02.2006)

Z pohledu dnešní doby je to pro mě velké překvapení. Atmosférická podívaná s nadstandardními hereckými výkony. Ačkoliv úsměvným scénám, které tak původně nebyli zamýšlené se nevyhneme. Film rozhodně pobaví a nastavuje zrcadlo novodobým béčkům. Stephanie Zimbalist je opravdu půvabná herečka a pěkně se na ní kouká. (08.09.2021)

Spíš než uzemňující hrůza je to jako ty stezky odvahy na táborech. Víte, že na vás někdo ve tmě bafne, ale než se tak stane jdete dějem po trase vytyčené rozvěšenými fáborky v podobě náznaků a postupného odhalování. Pro toho do vyrůstal ve videoklipové éře nekoukatelné, pro starší a pokročilé uspokojivě pomalé a pečlivé v budování atmosféry i příběhu. (22.09.2023)

Narazil jsem na ten snímek na Netflixu a zkusil mu dát šanci. A dobře jsem udělal. Fajn old-school mysteriózní horor s výborným koncem. Jako fanoušek do archeologie musím pochválit zpracování interiérů egyptské hrobky a celkově obětních předmětů včetně mumie, které pak ještě sehrajou v průběhu filmu svojí roli. Vypadalo to parádně autenticky a muselo to dát i dost práce, což beru oproti dnešním digitálním ošklivostem jako velký plus. Samozřejmě TOP scéna je s paní, co propadne skleněnou střechou pergoly a pak leží bezmocně na zemi ještě živá, když v tom jí velký skleněný střep, nepevně visící z konstrukce střechy, prošpikuje hrdlo :-) (08.09.2021)

The Awakening som videl v prvej polovici 90. rokov ako malý a pamätám si dodnes to ozrutné sklamanie, že som namiesto hororu o vražednej múmii dostal mysterióznu drámu s Charltonom Hestonom. Ani po desaťročiach som na tento anglický film nezabudol. Čím som bol starší, tým viac ma paradoxne lákalo znova si ho pozrieť. Zaujímalo ma, ako sa naň budem pozerať v dospelosti. Repríza sa mi podarila až v roku 2022 (!) a musím neprekvapivo skonštatovať, že to, čo sa mi vtedy nepáčilo, ma teraz oslovilo a naopak zabijacke scény sú síce prekvapivo ešte i dnes vcelku drsné, ale tie ma v konečnom efekte bavili menej. Naopak, dnes oceňujem nepríjemne tiesnivú atmosféru a s ňou súvisiacu skvelú egyptskú výpravu. Režisérovi Newellovi sa podarilo docieliť taký ten nepríjemný pocit, aký má človek v cudzej krajine, ktorej mentalitu a zvyky pozná skôr z kníh a teórie, než z praxe a hoc aj rozumie reči miestnych obyvateľov, cíti, že sa naňho stále pozerajú čiastočne pomedzi prsty. Snímke veľmi veľa dáva to, že sa odohráva na typických miestach ako púšť, pyramída, múzeá.  V tomto smere treba spomenúť mená kameramana Jacka Cardiffa (Africká kráľovná, Rambo II) a hudobného skladateľa Claudea Bollinga (Muž z Acapulca), ktorí na tvorbe autentickej, silnej, mrazivej atmosféry, zjavne mali nemalý podiel. Múmia iba leží, je obviazaná a zjavne mŕtva (?), ale napriek tomu vzbudzuje obavy, ba dokonca až nervozitu a hrôzu, keďže sa zdá, že temer každý, kto sa s ňou dostane do kontaktu, je prekliaty a skôr alebo neskôr za drastických okolností zomiera. V tomto smere snímka pripomína mix Rosemary má dieťa (príchod čohosi zlého a nadprirodzeného na tento svet) a Prichádza Satan! resp. Dotyk Medúzy (nepravdepodobné, brutálne úmrtia každého, kto zlu stojí v ceste). Čo je divné, lebo oficiálne vznikla podľa prastarej poviedky duchovného otca Draculu, Brama Stokera. Sú úsmevné dobové plagáty, ktoré sa zjavne film snažili predať ako horor o oživenej múmii, ale výsledok fakt od tohto klamlivého tvrdenia vážne už azda ani vzdialenejší byť nemohol. Mne sa to páčilo, určite sa mi to páčilo viac, ako v 90. rokoch, ale musím uznať, že hoci film nie je dlhý (hodina štyridsať aj s titulkami), ku koncu predsa len nudí a stagnuje. To je paradoxné, lebo práve vtedy sa udalosti rozhýbu. Kým však dovtedy len nenápadne postávali v tmavom kúte a zákerne nás pozorovali, bolo to pôsobivejšie. (09.10.2022)