Až na konec světa

Videná 280 minútová verzia. Skoro päť hodín som sa pozeral na prapodivný zlepenec významov, príbehových štruktúr a prazvláštnych postavičiek obývajúcich Wendersové univerzum podivuhodností na pozadí akejsi neistej reality. Prvá časť je putovanie. Road movie postupne prechádzajúca najznámejšími miestami sveta. Tá druhá časť, odohrávajúca sa len v Austrálii je zase komornou sci-fi o živote, snoch a príbehoch. Všetko spolu krásne korešponduje a aj napriek dĺžke z toho vyviera silná režisérska koncepcia. Nebudem asi ďaleko od pravdy, keď napíšem, že Wenders pristupoval k filmu ako emočne zainteresovaný tvorca. Všetko čo chcel vypovedať, či už je to názor na svet, na príbehy alebo na spôsob ako sú nám príbehy prezentované je tu obsiahnuté v dokonalej príbehovej symbióze. V zásade je to film, ktorému sa dá vytknúť len máločo. Nech už je to vaša šálka čaju alebo nie, nebude asi nič k čomu by ste film vedeli svojou formálnou precíznosťou prirovnať. Aspoň ja neviem. A to, že film prepadol nie je ani tak znak multižánrovosti. Tá tu funguje. Je to skôr spôsobené neustálim koketovaním s komerčným filmom, pričom sa jedná o poctivý art. Hudba skvelá. Rovnako aj ústredné trio. Mňa osobne ešte potešil aj sympaťák Vogler. Takéto filmy sa točili len chvíľu. A sú príjemnou spomienkou na to, ako sa autorská všestrannosť hodila na malú chvíľu do jednej doby, a fungovala svojsky, dokým ju nenašli tí , čo ju nájsť mali, a nezobrali si z nej to, čo sa z nej zobrať malo. (07.12.2021)

Při stopáži čtyři a půl hodiny to nebude znít dvakrát povzbudivě, ale dílo jako je toto nestačí vidět jednou. Rozhodně také není (ani) pro každého druhého. A zážitek po jeho shlédnutí dozrává teprve po třech dnech... :) Pro mě osobně: První část = skvostná podívaná - unikátní atmosféra; atraktivní hlavní hrdinka; zápletka působí zcela přirozeně, ačkoliv se jedná o dost ztřeštěný příběh. Prostřední část na první pohled ničím nepřekvapuje, přitom ale jeden příběh rozplétá a následně ho splétá v další. Všechno se odehrává velmi pozvolna, nikam se nespěchá, čímž je zároveň umožněn důraz na detail a perfektní vykreslení charakterů postav. Pokud se scénář někdy zdá trochu překypující jednoduchostí či jakousi nahodilostí, v zápětí to vysvětluje nebo plně vynahrazuje skvělý nádech sci-fi, které jinak hraje až třetí housle. A pak třetí část - ta je pro mě jak z jiného světa. Asi to tak má v rámci příběhu působit, ale na mě to bylo najednou doslovné a moc jednotvárné, tudíž chvílemi nudné. Určitě až se po nějaké době odhodlám pustit to znova, budu o něco chytřejší. (11.02.2009)

Hezké obrázky. Zbytek je přefinancovaná bezradná s...ka. Z překotného znovuobjevování se a bouřlivého vzájemného vítání se zhola podružných a v "příběhu" dříve znepřátelených postav se vzpamatovávám dodnes. Wenders prostě zaměstnal kamarády a byl rok 91; ale měl tam i hvězdy, ba i Asiaty a Aborigince, kteří se museli objevit a pak se přivítat - a tak plácal, plácal až uplácal. Peněz měl dost. Dal jsem *, po měsíci zvyšuju o hvězdu, protože jsem pochytil (alespoň) jeden silný étos filmu (kromě klobouku Dommartin a postmoderní přepjatosti vůbec) - je to vize závislosti na displejích, která došla naplnění - někteří mí přátelé dnes i serou ajfounem. (25.01.2015)

4,5* Další Wendersova mnohovrstevnatá variace na to, co je v životě člověka nejdůležitější. Lidé, kteří hledají své naplnění ve vztazích, v práci, v obětování se pro druhé? Lidé, kteří hledají sebe sama? Svět, který lidé vedou až téměř na samotný konec... Mírně zahlcená a překombinovaná první třetina snímku s Wimovým oblíbeným motivem cesty, která mi přijde v porovnání se zbytkem snímku tak trochu zbytečná a nádherné poslední dvě třetiny snímku s opět vynikajícím soundtrackem, skvělou kamerou Robby Mullera, nádhernými impresionistickými distorzemi obrazu a působivou atmosférou. Většina obrazů v naší mysli je vlastně jen odrazem viděného, ale k tomu, aby se podařilo uchovat tyhle obrazy v paměti dlouhodobě, je zapotřebí silných a opravdu barvitých podnětů. A to Wenders v závěru filmu působivě zapřičiňuje. A vlastně nejen v závěru... (16.01.2010)

Relaxačná filozofia (spracovanie), duševná jóga (dej). Ono ide vlastne o takú cyberpunkovú fantasmagorickú báchorku, kde každý hľadá každého, a pritom hľadá niečo úplne iné, a možno TO nachádza iba v svojich snoch, a možno v cudzích snoch, a možno iba hľadá. A v podstate je to film o priateľstve, a neskôr sa zmení na postapo o našich negatívnych vlastnostiach a o tom, že negatívne vlastnosti nás robia ľuďmi. A je to podobenstvo o mnohých veciach, kde samotný príbeh je nepodstatný, a ide hlavne o tie sny. Wenders tu vytvoril absolútne dokonalú snovú atmosféru, ktorá vás po celý čas uspáva a pritom nenudí, a neskôr sa stávate súčasťou jeho snov, ktoré nedávajú zmysel. A ani nemusia, lebo sú to sny. A nepôsobí to nepatrične, vďaka tej atmosfére a neskutočne geniálnej hypnotickej hudbe a perfektným hercom. Videl som tú dve a pol hodinovú verziu a nepochopil som to. A nevadí mi to. Podobným spôsobom som film nesníval už dlho. (05.05.2013)