Bohom zabudnuté deti

Někdy mě překvapuje, na co krásného narazím. Tohle je prostě parádní film, hezká ukázka toho, že postižení a romance mohou jít ruku v ruce způsobem, který bude funkční, která nebude přehnaně sentimentální a který vás přiměje se vžít do postav. William Hurt je úchvatným průvodcem tímhle skvělým filmem. (16.01.2016)

Základní linie příběhu je prostá: na ústav pro výuku neslyšících (a tedy i většinou nemluvících) nastoupí nový učitel a na svém novém působišti začne, inu, nově působit. Se svými novými žáky se nějak postupně dohodne, nicméně – jak se dalo očekávat – nastanou i komplikace. Tou asi největší je bývalá žačka onoho ústavu, která našeho milého nového učitele zaujme na první pohled (aby ne, je dost pohledná). On má v úmyslu jí naučit to, co se doposud nikomu jinému nepodařilo (mluvit), ona má v úmyslu – nu? uhodli jste? – naprosto se nenechat něco takového naučit. A při samém tom snažení a odmítání se oba protagonisté sblíží a nakonec spolu začnou žít. Čímž to, pochopitelně, nekončí – tím naopak vše, především řada svízelů a trablů, začíná... Obecně nemám filmy o tom, jak je to mezi lidmi složité, jak i jinak rozumní lidé se často nedokáží rozumně dohodnout a jak se nakonec přeci jen občas dohodnout dokáží, čímž nakonec dobro zvítězí, rád. A to proto, že drtivá většina z nich je ukrutně blbá. Proč tenhle není? Odpověď je nasnadě: protože je jiný. Protože patří do oné vzácné a nepočetné rodiny filmů o tom, jak je to mezi lidmi komplikované, která se honosí přívlastkem „důstojný". Je to důstojný a střídmý film, který nepředpokládá, že se na něj dívá blbec – a právě proto je tak výjimečný. Hlavní mužskou roli ztvárnil William Hurt, což je pan herec, hlavní ženskou protagonistkou byla Marlee Matlin – a na té je, krom přitažlivého filmového fyzična a hereckého projevu, zajímavé také to, že je celý život hluchá. Bum. Možná jsme právě u zřídla pravdy toho, proč tenhle film, narozdíl od mnoha jiných filmů dané kategorie, je dobrý a dokonce i víc než jen to. K oběma hlavním protagonistům lze totiž navíc připočíst dobře ztvárněnou atmosféru, zajímavou hudbu a jednu pravděpodobně nezapomenutelnou, ehm, řekněme koupelovou scénu... (30.08.2009)

Dnes už klasický příběh jsem viděl po letech. Skvělý William Hurt a možná ještě lepší Marlee Matlinová, dobrý příběh ze školy hluchoněmých dětí, kam přichází učitel s netradičními vyučovacími postupy a získá si přízeň svých žáků. Osudovým se stalo setkání s hluchoněmou uklízečkou, bývalou žákyní školy, která zarputile odmítá komunikovat v hlasové řeči. Pak se odvíjí romantický příběh, v němž dojde k náhlému oboustrannému vzplanutí (v bazénu - jak proboha mohli tak dlouho vydržet pod vodou?); nu, načež to pokračuje klasickým hollywoodským klišé se sentimentálně šťastným koncem. Téma je neotřelé, dobře se na to kouká, takže až na tohle klasické zakončení dobře koukatelné - čtyři hvězdičky. (15.08.2014)

Bohom zabudnuté deti sú zaujímavým a podnetným filmom. Na pozadí lásky učiteľa a bývalej žiačky film nastoľuje množstvo problémov a otázok, ktorých riešenie je odlišné, ako ponúkajú idiotskí stúpenci multi-kulti a integrácie za každú cenu. Deti a mladí ľudia vo všeobecnosti sú málo tolerantní k odlišnostiam oveľa menšieho rozsahu, ako je hluchota. Navyše je komunikácia s hluchým jedincom podmienená naučeniu sa posunkovej reči. Na druhej strane bolo úsmevné a sympatické, akí boli postihnutí mladí ľudia "ukecaní" v spoločnosti seberovných. Ruky sa im len tak mihali a v miestnosti vládlo ticho. Už som niekde napísal, že som sa bez problémov zmieril s tým, že už ani raz nevystúpam na Téryho chatu, keď mám TEP kolena. Tak prečo má niekoľko, hlúpym smerom orientovaných, aktivistov snahu dožičiť postihnutým ľuďom za spoločné peniaze všetko to, k čomu majú prístup zdraví. Je to rovnako hlúpa idea, ako snahy šialených socialistov vziať peniaze bohatým a rozdať ich chudobným, aby mal každý rovnako. Aj tu platí rozumný výrok: nemôžeme si byť rovní, keď nie sme rovnakí. Je asi zbytočné dodávať, že film je ako celok veľmi príťažlivo nakrútený a obaja herci v hlavných úlohách sú skvelí (vlastne nielen oni). (13.01.2015)

Keď som to videl kedysi zakladke, myslel som si aká pecka...komplikovaná love story, ťažký prechod zo sveta hluku, do sveta ticha a naopak. Ale teraz, mi nedá nepodotknúť, že i keď som ťažkosť Sárinej situácie nezažil (a dúfam, že ju ani nezažijem).....správala sa ako totálna pizda (Vy ostatní to možno nazvete komplikovanosťou, hrdosťou....whatever, ja nie, ja tomu dám pravé meno!) Jej hendikep tú prijebanosť neospravedlňuje! Ale inak dobre zahrané...ona i on. (05.06.2010)