Postrach Denis

Já mám tuto komedie velice rád. Spojení dvou výborných herců, kteří se vlastně prakticky ve filmu nepotkají, Matthau x Lloyd bylo skvělou volbou a Mason Gamble je jako dětský herec výborný. Zasmál jsem se i po mnoha letech, kdy jsem film Dennis - postrach okolí viděl a myslím, že mě bude bavit i v budoucnu. Nemluvě o tom, tento film má ještě jedno mé osobní malé plus, a tím je moje oblíbenkyně krásná Lea Thompson. Tu prostě žeru. (24.11.2019)

Fakt dobrá snímka, pretože Denisa pozná asi každý a pána suseda si tu zahral skvelý Walter Matthau takže sa máte na čo tešiť. Walter je tu nezabudnuteľný rovnako ako v roli Einsteina vo filme I.Q. Veľmi dobrý príbeh plný srandy a zábavy a dobrodružstva. Nesmie chýbať ani úplne nemotorný zlodej, ktorého hlavný hrdina oklame svojou chytrosťou. Ja som sa teda dosť nasmial, ale toto všetko si pamätám z detstva. Film som už dobrých 15 rokov nevidel, takže ma berte s rezervou. Neviem či v súčasnej dobre mladých zaujme. (27.01.2015)

Pozrel som si to po dlhých rokoch aj so šesťročnou dcérkou a musím povedať, že stále to má čo do seba. Síce hodnotenie je viac nostalgické, ako reálne na dnešnú dobu, ale keďže som film videl kedysi dávno aj v kine na "dedinskej" projekcii, tak mám skvelé spomienky. Bol to pekný zárez k filmom typu Sám doma. (03.05.2020)

Jedno z mála převedení kreslenýho seriálu do hrané podoby, který nezmršilo původní dílo. A co víc, je to ještě lepší. Myson Gamble jako Dennis je absolutně k sežrání, ty jeho prstíky, když ho něco napadne. Ten to nemohl hrát, ten musel takový kvítko opravdu být. A Walter Mathau? Lepší pan Wilson opravdu nexistuje. Ten jeho nabručenej a věčně nakrklej obličej je nezapomenutelnej, i když posledních dvacet let málem nehrál jiný postavy, než starý naštvaný dědky. No a nejlepší je samozřešjmě Christopher Lloyd aka doktor Emmet Brown. Myslím, že tohle je jeho nejkomediálnější role, jakou kdy měl. Ta jeho scéna je neuvěřitelná. Přál bych vám někdy vidět, jak se u toho válí smíchy třicet malejch děcek ve školce. Ty pak nejsou k uklidnění. (15.02.2006)

Já jsem to viděl snad po 15 letech a vybavil jsem si, že jako malý jsem film evidentně bral vážně, protože onen vizuál zloděje se mi tehdá přenesl do nočních můr... Teď se na kompletní dílo dívám trochu jinak, v motivacích je strašně jednoduché a obsahuje nelogičnosti... (Ale tak to má být, aby si i děti přišly na své)... Nenadhodnocuji ovšem z nostalgie, ale standardně kvůli hudebnímu podtextu Jerryho Goldsmithe, protože zde opět ukazuje svůj cit pro emoce (sranda, strach, rodina apod.) a hudba na mě určitě působila už tehdy, stejně jako dnes... Jenom dnes s větším nadhledem a zaměřením ;-) (10.08.2015)