Děti ze stanice Leningradská

Když jdete v Praze do metra, potkáte pár starých bezdomovců, když jdete do metra v Moskvě, uvidíte špinavé děti, žebrající, spící na podlaze, hladový, bez domova... Po tomhle působivém dokumentu vám bude zatraceně zle a smutno. Budete mít chuť těm dětem pomoct. Každý, kdo si stěžuje na současný život by se měl na tohle podívat, protože spoustě lidem (dětem) je ještě hůř. Děti, kteří se narodily nesprávným lidem, kteří nemají budoucnost. Lidé jim dají pár korun a jdou dál. Někteří si jich ani nevšimnou. Zajímalo by mě, jak to je s dětmi teď. Od natočení uběhlo už deset let. Kdoví, možná jsou stále na ulici, možná jsou mrtví. Smutné, velmi smutné. (10.04.2015)

Myslím, že srovnávat tady životy těchhle dětí s tím, jak se máme my oproti nim skvěle, není zrovna adekvátní. To bych tady asi netahala, i když to přímo vybízí. Mě spíš zarazilo na celém dokumentu to, jak si mnohé děti nejen zvykly na život ve stanici Leningradská, ale jak se přizpůsobily všemu, co nabízí - od cigaret, vodky až po lepidlo,toluen...Obsahově jde o něco šíleného, co dítě, to hrůznější příběh. Přiznám se, že bych neměla na to takový dokument točit. (26.09.2012)

Tomuto středometrážnímu dokumentu by určitě slušel větší rozpočet. O sugestivnosti záběrů a celého konceptu nemá smysl spekulovat - film zobrazuje drsné prostředí v podstatě stále středověké džungle, kde dětský život nemá větší cenu než láhev vodky nebo tuba lepidla. Také by se mohl místo stereotypního vyptávání dětí ptát i dospělých, ať je na problematiku nahlédnuto také z druhé strany. Celkově to působí strašně šokujícím dojmem, ale ve výsledku to ve mně nic moc nenechalo... Také by vůbec neškodilo, kdyby u takto jedinečného námětu byla stopáž delší, a tedy podrobněji celá problematika zpracovaná - myslím, že si to děti, které ve snímku figurují, zaslouží. (02.06.2013)

Forma tohoto filmu je velmi nevyvážená - pokud mám hodnotit jen provedení, pak bohužel musím konstatovat, že dobrý scénář sráží dolů laciná kamera, někdy to vypadá, jako by to točili na nějakou levnou VHSku. Obsah je ale dost silné kafe - dětští bezdomovci, dvanáctiletí prostituti, tváře rozežrané od toluenu, desítky osobních příběhu. Tvůrci tato dramata velmi citlivě stupňují až ke závěrečné smutné pointě. Doporučuji všem, kteří naivně věří na dobré anděly a spravedlivá řízení osudu. (07.03.2010)

Takže se tvůrci prošli po ruských železničních stanicích, natočili ony "děsivé" záběry, dokonce se jim podařilo zobrazit i jednu z tisíce dětských tragedií, a pak šli zase domu do svých vyhřátých bytů? Jako vyobrazení toho, že život jedince v Rusku neměl, nemá a nebude mít nikdy velkou cenu, ano. Jako obraz toho, co je dnes ve světě již zažitou součástí společnosti (Homeless people) ano, ale co z toho? Již vypěstovaná otupělost kolem jdoucích, i když občas přispívajících lidí, je jasná. A to, že se tato otupělost šíří jak lavina, je více než jasné. Jasná je i lítost, kterou tito lidé nad dětmi ležící jim u nohou určitě mají, a dokážou jim i na onen den pomoct, ale co zítra? Znovu tam tý špinavý holčičce hodíš pár rublů? Nebo jí přineseš svetr a půjdeš domů? Větší město znamená daleko drsnější podmínky pro všechny, jak pro bezdomovce, tak pro ostatní lidi. Toto nejsou dva světy, tito děti tu žijí s námi. Ovšem upozorňovat na problém tím, že natočím špinavé děti foukajíci lepidlo nebo chlastající vodku, a završit to plačícími lidmi u rakve mrtvé dívenky, kteří se před tím o nic nestarali, je pro mě osobně málo. Tohle chce revoluční přístup k tématu. Seber ty děti a jděte na Rudé náměstí, zastavte ty lidi v metru a profackujte je...ať vidí to, co včera neviděli, i když obraz zůstává stále stejný! Tohle přece není varšavské ghetto, kde na ulicích umíralo několik dětí denně, tohle je náš domov. Kdepak, tohle nic nezmění. A myšlenka...vím, že nic nezměním, ale musí se na to upozornit, je více než zcestná. Koho na to chtěli tvůrci upozornit? Rusi? Ti snad ví, kde žijí ne? Cizince? Ano, pro ty je to strašný šok....tak na 35 minut. Toto je pouze strohé a nicneřešící vyobrazení globální netečnosti vůči těm odepsaným, vůči těm, kteří jsou níže, níže tím, že nic nemají, a kdyby ta holčička, které jsem včera dal do ruky pár mincí, tu už zítra nebyla...co z toho? Dám ty drobné někomu jinému? Je jich všude kolem dost. Tady je potřeba hlasitě volat, ne zpovzdálí natáčet. Jestli se na základě tohoto dokumentu začalo něco radikálně měnit, lze to považovat za úspěch, ale na diváka to spíše působí jako výprava do zoo Leningradská. Zhlédnout, politovat (snad od srdce) a žít si dál svůj život, na který stejně budeme dál nadávat, ať už jsme toto viděli nebo ne. (16.08.2013)