Scenár:
Antonín MášaHudba:
Jan KlusákHrajú:
Jaromír Hanzlík, Jiří Pleskot, Jiřina Jirásková, Vladimír Šmeral, Alexandra Myšková, Jana Brejchová, Jiří Holý, Miroslav Macháček, Nataša Gollová, Jan Kačer (viac)Obsahy(1)
Méně známý titul přesvědčivě postihuje ovzduší 60. let, zvažování nedávných vin i vyhlídek do budoucna. Generace otců se obtížně vyrovnává se svou účastí na stalinských represích, dospívající děti však již žijí zcela jinými starostmi, odmítajíce uznávat své rodiče za jakoukoli autoritu. Avšak hledání nových životních modelů se stejně rozplyne do ztracena, hrdinům po všech konfrontačních střetech zůstává jen jakási morální kocovina. Graficky strohý, černobíle natočený snímek, s oblibou vytvářející figurální kompozice, však vnímavě postihuje mnohá dobová stigmata, zvláště rozpad mezigeneračního porozumění... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (27)
Bloudění je velice přiléhavý název. Ve filmu se skutečně bloudí, hledá, přechází - od jedné postavy ke druhé, vnitřiní zmatenost a nespokojenost je vyjádřena cestou, setkáváním se a rozcházením. Pokud bych si z bludiček měla vybrat jednu výraznou postavu, byla by to postava řidiče, kterého krásně ztvárnil Jan Kačer. Zde bylo bloudění dotaženo ad absurdum. ()
Císař je nahý, všichni to vidí, ale zatím se musí spokojit jen s resignovaným naznačováním. 1) Zaujal mě bezmála kafkovský rozhovor 17letého Jaromíra Hanzlíka s 29letým Janem Kačerem s lehkým homosexuálním nádechem. Ani 26letý Jiří Hrzán nebyl k zahození. 2) Výstižný koment: fragre****. ()
Film, který trochu doplatil na dobovou intelektuální módu, neb je formálně trochu příliš zaumný, překombinovaný až rozbitý, ale přesto je plný působivých scén a hereckých výkonů (třeba dojemně působící Nataša Gollová), má působivou kameru, a hudba (ač je jí použito skromně) je kouzelná. Děj je o zamlčovaných vinách 50. let, ač zde zatím jen o těch vnitrostranických. Hrdina (J. Hanzlík) - syn příslušníků nové vrchnosti, dříve revolučních intelektuálů, kteří se zabydleli v prostředí a životním stylu poražené buržoazie, byť se tak stalo za cenu ztráty vnitřní integrity (Dejme tomu, že někdy šla revoluce jinou cestou než čest). Zbytky svědomí a strach o pozice je nutí obhajovat své ústupky a snažit se je vydávat za přednosti. Jsou stále tak agilní, že to vypadá jako by vysávali elán ze svých dětí. Hrdina zde působí somnambulně, bez zájmu, jen se můžeme dohadovat, co se děje v jeho nitru, a i jeho útěk nevypadá jako kdovíjaké rebelské gesto, spíše únik. Samo putování stává se sledem surrealisticky působících scén, ale žádnou katarzi nepřináší. Závěrečná procházka po zřícenině, kde každý z rodiny zabloudí jinam, jen potvrzuje naprosté vzájemné odcizení. ()
Film o sblížení se dvou chlapů: krátkozrakého řidiče Kačera a syna na útěku Hanzlíka. Lehce nepříjemná dekadentní atmosféra. Symbolika: Bývalý partyzán: „Nás bylo třicet, jich bylo určitě dvakrát tolik“ – tj. 60, kódově 3x6; 17:28 – „mapa“ Antarktidy; 25:12 – šišozemě i s „Antarktidou“ „Brzdy fungují až na třetí sešlápnutí. Jede to 120, víc z toho nedostanu.“ – 33; 53:02 – devilhorns. Hlášky: „Host do domu, Bůh do domu.“, při vyslovování slova „Bůh“ se posmívá. „Vedle, příteli. To bude asi trapný zvyk z novinářské praxe.“ O novináři: „Ať napíše lež nebo pravdu, vždycky bude lhát.“ Novinář na to: „Jo.“ // „Věříte v Boha?“ „Ne. Žádnej Bůh není, ne?“ // „Chceme-li říci trochu pravdu, musíme taky trochu lhát.“ ()
Československé pozoruhodné psychologická drama, typický, ale málo známý snímek 60. let. Bloudění v tomto filmu symbolizuje odcizení mladé generace od jejich rodičů poznamenanými nekalostmi páchanými v 50. letech a hledání cesty k nim. Mladý hrdina Michal Hrabák (osmnáctiletý J. Hanzlík předvedl na svůj věk nebývale vyzrálý výkon) opouští domov z důvodu nedůvěry ke svému otci namočenému v nechvalně známých procesech a bloudí po světě odkázán sám na sebe, nicméně po jisté době se rozhodne pro návrat domů, avšak porozumění přesto nebylo dosaženo. V jiném smyslu můžeme bloudění chápat u jeho otce (J. Pleskot), v době uvolnění režimu citícího své pochybení v minulosti, plného nejistoty, snažíce si najít své nové životní místo, dokonce i za cenu ponižování se před mladými dívkami. Snímek je natočen dostatečně poutavě, navíc zejména na začátku je kritických narážek na režim poměrně dosti (překonává se intelektuál J. Adamíra), během pozorování však lze vysledovat jistý nesoulad a chaos mezi postavami. Herecké výkony jsou skvělé, přesně dodržují tradici filmů 60.let, kdy jsou divákovi předváděny jakoby nedůležité až banální domácí rozhovory, ovšem na dramatickém pozadí a právě v této podobě může herec nabídnout divákovi své maximum. Kromě již výše uvedených umělců se představí také ikona československých filmů 60. let J. Kačer v roli prapodivného řidiče se špatným zrakem či další legenda M. Macháček coby Michalův strýček malíř. Režisér A. Máša mě ani tentokrát nezklamal, jeho dílo hodnotím velmi pozitivně, jediná vada na jinak vynikajicím snímku, kterou si dovolím zmínit je dvojce drzých divokých mladíků Hrzán/Mrkvička, jež se objevuje na konci stále častěji a jež mohla být klidně vypuštěna. ()
Galéria (4)
Fotka © Film Servis Festival Karlovy Vary
Reklama