Zlomené kvety

Svět dokáže být plný tajných znamení. Možná jste zamilováni, ale nevíte o tom. A najednou se díváte okolo sebe a zjišťujete, že věcem, které byly ještě před několika dny šedivé jak zapomenutá zeď, čísi odchod vdechl růžový odstín. Jenže růžová je přítomnost, která opadává stejně rychle, jako plátky růže z Valentýna a kdysi kvetoucí minulost leží teď polámaná u vašeho prahu. Opíšete kruh a zatočí se vám nad vším hlava. Pochopíte, že vše má svůj skrytý smysl právě jen mezi dvěma údery srdce, ale že pak i v tom nejmenším mrknutí víčka se může skrývat ten nejhlubší smutek a že zrovna tamhleten mladík může být váš ztracený syn. Anebo taky někdo úplně jiný... (14.03.2009)

Ten rozpor mezi svůdníkem a unylým chlápkem povalujícím se na gauči je příliš velký, abych ho mohla strávit. Věřit tomu chlápkovi v teplákovce, že vydělal spousty peněz na počítačích, když nemá ani mobil, taky nedokážu. Jarmusch má na svém kontě mnohem lepší filmy, tady už balancuje na pomezí banality, což je od muže jeho talentu trestuhodné. Pointa je nepopiratelně zajímavá, oceňuji nejistotu, do které Jarmusch diváka uvrhl, ale to jsou jediné dva chvályhodné aspekty filmu. (28.08.2021)

Jako ze života. Mého, vašeho, jakéhokoliv. Člověk nemusí být starý mládenec, který většinu dne prosedí a procivi, aby pochopil, o co tomuhle Donu (Juanovi) Johnstonovi jde. Zlomené květiny jsou film, ve kterém je skoro všechno minimalistické - scénář, režie, herecký výkon Billa Murrayho... Ale stejně toho řekne víc než spousta jiných. (25.11.2011)

Schematicky otřepaný námět, vynikajícím způsobem rozpracovaný scénář, smutná pomalá atmosféra, přímočaře vyprávějící Jim Jarmusch, mistrovsky tragikomický Bill Murray... Mám hřejivý pocit z toho, že právě shlédnutý film mi dal naději, že i když jsem o 30 let mladší než hlavní hrdina, nemusí můj život bezpodmínečně být bez jakéhokoliv smyslu. Detektivní zápletka popichující milovníky klasických soukromých oček je dotažena do zdařilého konce, který společně se svou otevřeností a filozofickou myšlenkou dává naději i těm nejzarytějším pesimistům. (06.02.2006)

Asi jsem hlupák, ale Zlomené květiny mě bohužel emociálně minuly. Celý film jako by sám o sobě "řval", že se tam jedná o něco víc, než je mi předkládáno na plátně. Že to má jednoduše hlubší myšlenku. Jenže já v záplavě oné prosté filmařiny nemohl rozkódovat o co tam vlastně šlo. Až ted po přečtení všech těch komentářů (zejména Kleopatry), mi začíná docházet, co že mi to ten film chtěl sdělit. Až ted se mi dostavujeten onen omračující pocit z celého filmu. Berte to jak chcete, ale pro mě je tento film sám o sobě za "hlupácké" tři hvězdičky. (22.08.2006)