Základný inštinkt 2

Řečeno slovy klasika: "Tady už nepomůže ani vazelína". Michael Caton-Jones rezignoval po úvodním CGIčkovém orgasmu v autě, Sharon Stone se snaží mluvit zastřeným hlasem a David Morrissey zabloudil před kameru cestou do šachového kroužku. A jako by všechny tyhle politováníhodné události nestačily - sekáčky, kalhotky a nedejbože obnažené ženštiny, abyste ve filmu hledali lupou. Čím proboha chtěli tvůrci zaujmout, čím? Nejneuvěřitelnější dvě hodiny, které jsem letos v kině strávil. (06.04.2006)

Sharon Stone zestárla a už není tak mrazivě přesvědčivá jako v jedničce, ale sex appeal ještě pořád má, ale ne už tak dráždivý. Vydupala si tohle pokračování a po jejím boku nahradil Michaela Douglase celkem nekoukaný David Morrissey, ale scénář už tolik nestaví na dravých sexuálních scénách, ale nahrazuje je jen slabším předivem erotična. Do popředí se více dostává příběh psychiatra lapeného v moci vášně a intrik a není to příběh k zahození. Režisér Michael Caton-Jones není tak odvážný jako jeho předchůdce Verhoeven a nerežíruje ani s takovou lehkostí, ale nabízí celkem zajímavý thriller s nečekaným závěrečným rozuzlením, pohled na odhalená Sharonina prsa ve vířivce, jednu odvážnou sexuální scénu, stejnou hudbu jako v jedničce a pocit, že to přece jen nebylo tak špatné. Erotických thrillerů se totiž točí stále méně, a tak mně to přišlo vhod. 60% (19.01.2009)

Očakávaný veľký návrat sa nekonal, ale až tak by som to neodsudzoval. So scenárom by sa dali robiť divy, no celé to bolo akosi odfláknuté. Príliš prekombinované, zamotané a nerozuzlené. Zábery na Sharonine prednosti boli dosť časté a aj keď sa nemá za čo hanbiť, častokrát to na upútanie diváka nestačí. Chýbala mi väčšia dávka napätia a hlavne s lepším záverom. 55%. (03.12.2006)

Rádoby šokující pokračování klasického erotického thrilleru, které staví pouze na světoznámém názvu, sekáčku na led v plakátu a zachovalé Sharon Stone. Toť vše, dusná atmosféra Verhovenova filmu se naprosto vypařila, stejně tak odvážné erotické scény a dobře fungující detektivní příběh, místo toho se ve "dvojce" dočkáme blbého scénáře s blybými postavami uvnitř (hlavní hrdina je prostě vůl...) a sterilních a nezajímavých šukaček, jejichž prostřednictvím chtějí tvůrci jen ukázat, že ta Sharon prostě furt vypadá dobře. Na to by stačilo, aby Sharon nafotila nějaký odvážný kalendář a ve filmovém průmyslu by bylo o jednu hovadinu méně. 30% (21.01.2010)

Znáte to, občas je film tak špatný, až u něj dostáváte záchvaty smíchu. Kdyby Caton-Jones ještě trochu přitlačil na pilu, mohla z toho být sofistikovaná parodie na užvaněné filmy s "promyšlenou" zápletkou, "božskou" sexy mrchou a nepřekonatelným "sexuálním napětím". Tohle všechno je tu podané tak levně (zvedněte ruku, komu Sharon připadala sexy) a neuvěřitelně, neuvěřitelně hloupě, že se u dialogů ústřední dvojky válíte smíchy. Jiný způsob, jak si tenhle film alespoň trochu užít, neexistuje. Záhadou mi je, jak se do filmu dostal šašek typu Davida Morrisseyho. Úplně slyším Sharon: "Ne ne ne, Harrison Ford je na mě moc starý, Liam Neeson vedle mě vypadá moc sexy. Pošlete mi sem toho anglickýho sráče z komparzu. Ne Rickyho Gervaise! Toho druhýho!" (06.12.2009)