Pánu učiteľovi z lásky

Americkoafricky herec Sidney Poitier /In the Heat of the Night/ mal v roku 1967 dva filmy - jednak kultovy In the Heat of the Night a jednak tento priemer - pre mna. Plusom je to, ze snimok sa odohrava v dobe, kedy ucitelia /sam som ucil, a nemam to rad/ nemuseli byt marinaci a okrem hlasiviek mali naporudzi aj prislusne donucovacie prostriedky. Sympaticke bol ten fakt, ze rozlietana neposlusna trieda sa da dat dohromady, len ked im niekto ukaze, ze im na nich zalezi : 69 % (24.11.2015)

Strašně milý feel good film se skvělou dobovou patinou. Taková věc, kterou když si pustíte, tak z vás alespoň na chvíli udělá lepšího člověka. A já si čím dál víc potvrzuju jak hrozně herecky můžu Sidneyho Poitier. Který je z dnešního pohledu trochu nedoceněný herecký chameleon. Koukněte jaký pro něj byl rok 1967 V žáru noci, Hádej, kdo přijde na večeři a Panu učiteli s láskou. Pro mne 3 100% filmy s pokaždé jiným, ale stále stejně silným Poitierem.  A nebojte se toho, i když jste toho už o polepšené třídě se snaživým učitelem viděli víc. Já taky a stejně mi to udělalo radost a upřímně je to asi povedenější než filmy s Depardieum, Whoopi Goldberg nebo Tobiasem MBarekem. 10/10 Koukám, že natočil ještě hodně povedených filmů co jsem neviděl, máte nějaký oblíbený k doporučení? (18.09.2023)

65%. S Dead Poets Society se To Sir, With Love srovnávat nemůže, Peter Weir dokázal problematiku společensko-školského systému vyjádřit mnohem silnějším, emotivnějším a zábavnějším dojmem a i navzdory značné dramatičnosti na mě pořád působí Dead Poets Society víc než tento jako feel-good film. Přesto lze obě díla srovnat v jednom bodě, a sice hereckých výkonech hlavních hrdinů; jak Robin Williams, tak Sidney Poitier se svými paranormálními výkony dotýkají nebeských hranic. Škoda hluchých míst a slabého scénáře, s trochou sofistikovanosti navíc by byl snad i zapamatovatelnější; jako peaceful movie na hezký večer ale více než dostačující. (20.01.2016)

Což o to, Sidney Poitier má charisma na rozdávání, je to sympaťák k pohledání a humanistické ideály z něj přímo vyzařují, přesto bych adepty studia pedagogiky důrazně varoval před pokusem pohlížet na učitelskou profesi přes zkušenost filmového hrdiny. Na příběh o tom, jak učitelský elév svým zápalem dokáže během několika málo týdnů zásadním způsobem zvrátit negativní atmosféru ve třídě a z ukázkových sígrů v nejobtížnějším věku, na kterých se podepsalo kdeco od nevýchovy v rodině přes absenci pozitivních vzorů v okolí až po rezignaci a profesní selhání předchozích kantorů, udělal zapálené studenty připravené vstoupit do života, se hezky kouká, jenže s reálným životem to nemá nic společného. Snímek je tak sentimentální, moralizující a především neuvěřitelně naivní, až místy působí nepatřičně - jako by se dotýkal hranic parodie. Význam filmu spočíval podle mého jinde. V době natáčení ještě ani zdaleka nebylo zvykem vnímat černochy jinak než jako příslušníky dělnických povolání. Poitier v roli nepřehlédnutelného, silnou osobností vybaveného, vysokoškolsky vzdělaného intelektuála pomáhal bourat stereotypy a emancipovat afroamerickou komunitu a černošské přistěhovalce v Evropě. Na vysokém hodnocení na ČSFD se podle mého podepsala nostalgie, je nutné je brát s určitou rezervou. Celkový dojem: 45 %. (03.10.2017)

Videl som už niekoľko filmov na túto tému. A boli ako cez kopirák, aj keď sa líšili dobou vzniku a krajinou pôvodu. Ono sa asi ani nedá vymyslieť niečo prevratne nové. Vždy to bude viac alebo skôr menej uveriteľná rozprávka. Ale rozprávky majú vďačných divákov a film už od svojich počiatkov divákom sprostredkúva niečo snové, neskutočné. Veď preto sa hovorí o niečom rozprávkovo krásnom, že je to ako vo filme. Tomuto filmu sa nedá veľa vyčítať. Poskytuje divákom to, čo od neho očakávajú. Že tie očakávania nie sú príliš vysoké, že ten černošský učiteľ je príliš ideálny? No a čo? Dnes je tých politicko-korektných a realite vzdialených filmov prinajmenšom toľko, koľko bolo pred pol storočím. (19.03.2022)