Elvisovy začátky

Ve skutečnosti na televizi překvapivě koukatelné zpracování. Atmosféru 50-60. let se jim zachytit podařilo, songy vybrali správně, a za celé tři hodiny jsem se na hodinky podívala asi jen dvakrát. Ale nízký rozpočet je cítit už z prvních minut. Což se částečně podepsalo na castingu a částečně na technické stránce filmu. Herečka zvolená do role Priscilly nebyla zrovna nejšťastnější volbou a předabování písniček už vůbec ne. Meyers odvedl výjimečnou práci. Myslím, že se kvůli němu Elvis v hrobě obracet nemusí. Jenže, když se hlasově spoléhá na playback, soustředí se více na nastudované pohyby a gesta, což jde obzvlášť poznat v poslední scéně, která už je trochu over the top. Kdyby šli cestou Walk the Line, tak by výsledek nemusel při koncertních scénách vypadat tak křečovitě, protože Meyers zpívat umí. Kombinace Elvise a Meyerse je pro mě ale příliš neodolatelná. (13.01.2008)

O dost lepší film než s Kurtem. K dokonalosti chybí už jen malinko pořád je to totiž stopáží přepálená skoronuda utnutá téměř před tím nejzajímavějším a to je konec jeho života kdy ho zmáhaly prášky a začal se nám trochu tvarovat. Nicméně Meyers předvádí místy až obdivuhodný výkon který sice na plešouna není ale rozhodně ocenění v podobě zlaté planety je dost adekvátní k jeho výkonu a pozadu nejsou ani ostatní herci. Celkově vzato, že z televizního rozpočtu vzniknul fakt dobrý film o Elvisovy… (31.10.2013)

V mnohém se tento snímek podobá filmu Elvis z r. 1979. Pozorný divák a fanoušek Elvise zde nalezne i pár identických dialogů a scén. Svým způsobem to je do určité míry remake zmíněného filmu. Scénář a režie se zde však ubírá trochu jiným směrem, Elvisova láska k matce a k Priscile je zde trochu hnána do pozadí na úkor jeho závislosti k lékům. Meyers zde odvedl slušný výkon, ale já mu jeho Elvise nevěřil. Na rozdíl od snímku z roku 1979, jsem se nedíval na Kurta Russela, ale na Elvise Presleyho. Russel zde byl skutečně na více než dvě hodiny Elvisem - pohyby, chůze, gesta... Meyers Presleyho zahrál, kdežto Russel Presleyho prožil. Proto jedna hvězda dolů. (21.08.2012)

SPOILER: Životní příběh Elvise Presleyho s důrazem na začátky jeho kariéry. Začínal v Memphisu, v malém nahrávacím studiu, kde mu za tři dolary vytvořili první desku, kterou dal jako dárek mamince k narozeninám. Pak čekal dlouhé měsíce na to, že mu ze studia zavolají, protože někdo bude potřebovat zpěváka. Celou tu dobu jezdil s dodávkou a vydělával si jako elektrikář. Šance se dočkal a po prvních velkých úspěších v kraji se dostal do hledáčku schopnému manažerovi a jeho kariéra začala strmě růst. Pak ovšem přišla vojenská povinnost, odvelen byl do Německa, kde poznal svou budoucí ženu Priscilu. Bál se, zda dva roky vojny nepoškodí jeho kariéru, ale návrat do Států ho přesvědčil, že na něj publikum nezapomnělo. Jonathan Rhys Meyers získal všechny ceny za hlavní roli zcela právem. (07.06.2020)

Těšila jsem se moc. Ne na Elvise, ale na Jonathana Rhys Meyerse a jeho Zlatým globem oceněný výkon. Film byl v pravém slova smyslu průměrný, notoricky známé věci - láska k matce, závislost na prášcích, Priscilla, ataky "charity" z nudy. Scénář tu šeď větami "já to zvládnu/nezvládnu" jen podpořil. Osvěžením byl výkon Randyho Quaida v roli Elvisova manažera. Bohužel - a neveřila bych, že to řeknu - Jonathan Rhys Meyers mě zklamal, nebylo to vzrušující převtělení jako u Val Kilmera v Jima Morrisona, naopak u poslední písně jsem měla pocit, že sedím na nějakém zoufalém věčírku a kdosi v podroušeném stavu se dal nad ránem do imitování Elvise. Slovy Forresta Gumpa: "Musí to bejt těžký - bejt KRÁL". (03.08.2006)