Grék Zorba

O tomto filme som predtym nikdy nepocula. Ak by to bolo mozne, moje hodnotenie by bolo 3,5* alebo 70%. Dve scenky si zapamatam, prva ako kruto, hlupo a nezmyselne sa ti dedincania zachovali k vdove a druha suvisi s ich nerespektovanim umierajuceho cloveka a jeho sukromia, ked sa tam tie baby nahrnuli ako supy...To bolo teda celkom na zamyslenie. Najviac sa mi pacila ta krasna grecka hudba. Co sa tyka hereckych vykonov zo zenskych predstaviteliek ma viac nadchla Papas ako oscarova Kedrova. Sentimentalita Mme z Francuzska mi miestami prekazala, mohli dat radsej viac priestoru mladej vdove, viac ma zaujimala ona, zahadna postava, o ktorej sa divak ani vela nedozvie. A trosku dlhy film...ale odporucila by som ho, najma tym, co miluju Grecko ako ja. (26.09.2018)

Z původní Kazantzakisovy knihy toho sice kromě hlavní dějové linie moc nezbylo, ale přesto jde o výjimečný film s výjimečnými hereckými výkony. Celý odkaz filmu lze shrnout v citátu z posledních minut filmu: Člověk musí být trochu blázen, jinak nepřetrhne okovy, není svobodný... Život je nádherný, člověk si ho ale musí svobodně užívat, jinak se mu nevyjeví ve své plné kráse. Svoboda, hledání krás života, boj proti zažité společenské kultuře... film trochu předjímá nastupující společenské změny 60. let. Možná také proto režisér zvolil černobílé zabarvení, které vizuálně přesouvá film více do minulosti a předkládá obraz sympatických rebelujících "historických" osob. Celý film je protknut nádherně poetickou atmosférou, která krásně koresponduje s pozitivní životní filozofií hlavní postavy a která musí zasáhnout snad každého diváka. (31.05.2010)

Nevim, do jaký míry je film založenej na realitě, ale dost jsem žasnul nad tim, že na Krétě to v 60. letech 20. století připomínalo spíš středověk (včetně zabijení ve jménu boha). Osobně bych na takovym strašnym místě nevydržel ani 5 minut. Co se filmu týče, tak Antonín Quinn si tuhle roli asi hodně užíval. Navíc jeho postava má (aspoň pro mě) docela sympatickej přístup k životu, kdy má skoro všechno totálně v prdeli a absolutně vůbec se nestresuje. Notoricky známý melodie taky nejsou špatný, ale jinak mi ten film přišel naprosto o ničem. Film jsem sledoval s přestávkama 2 dny a pořád jsem jenom čekal, kdy se to rozjede. Rozjelo se to až skoro na konci, kdy najednou přišly nějaký zvraty v ději a pár trochu dramatičtějších scén. Nakonec ještě slavnej taneček a "the end". Kult vytvořenej okolo Řeka Zorby je pro mě stejně záhadnej jako fungování řecký ekonomiky. (14.07.2012)

Drama, které není pro mě. Věčně rozverné a melancholicky usměvavé nálady působí občas až otravně a prosvěcují je jen dva hlavní hrdinové, kteří už po pár společných minutách dokážou na minimálním prostoru působit jako staří přátelé. Jenže proti lehce problematické hřejivosti je druhá polovina plná existenciální tíživosti a vyrovnávání se s krétskou mentalitou daleko horší a přichází naprosto nečekaně a nepříjemně hlasitě. Nevyrovnaná a okoralá klasika, které třetí hvězdu pohříchu získali Quinn s Batesem. (19.09.2009)

,,Když můj klouček Dimitris umřel, všichni plakali. Já...? Já jsem vstal a tančil." Z ničeho nic vás osloví z kuriózního důvodu, vstoupí do vašeho života a stane se jeho součastí... Samozřejmě vám během všeho vtlouká do hlavy svou ideologii o svobodě a volnosti života... Nutno říci, že Zorbův smích byl občas velice nákazlivý, číšel z něj nádherný optimismus a charisma, skoro každému z nás by alespoň na chvíli bodlo mít vedle takového svého Řeka Zorbu...:o) Povětšinou humorní dění v první hodince mne oslovilo daleko víc, než pozdější nepříliš výrazné drama, bez Anthonyho Quinna v hlavní roli byl by ten film sotva poloviční. Závěr se ale skutečně povedl, dnes již legendární taneční scéna s oslavou života a radosti dvou lidí uprostřed pusté pláže je milou tečkou tohoto asi nejslavnějšího řeckého filmu. Celkově (zvláště uprostřed) místy trochu zdlouhavého, přesto jsou mé dojmy převažně pozitivní. "Tak bojujeme? Nebo necháme horu vyhrát...?" 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (12.12.2019)