Môj najlepší priateľ

Juan nemá zrovna snadný život. Po padesátce bez práce, bez vlastního rodinného zázemí. Přesto mu z dobrácké tváře úsměv téměř nikdy nezmizí a vždycky rád podá druhému pomocnou ruku. Když jednou dostane za odměnu „značkového“ výstavního psa, vypadá to nejprve jako další přítěž a starost. Ale s takovým zvířetem se dají vydělat i slušné peníze, pokud to člověk umí a taky se s pejskem lépe navazují kontakty s lidmi. Juanovi tak skýtá naděje na slušnější život. Nevíme, jak to nakonec všechno dopadne, ale právě o té naději, která člověku zbývá, pokud to nevzdá, o té film je. Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií. (02.04.2015)

Tragická téma nezamestnanosti, ktorú príbeh spracováva aj nehostinné prostredie Patagónie, kde sa odohráva, je neočakávane presiaknutý pozitívnou energiou a ľudskosťou. S 52 ročným protagonistom, ktorý prišiel o prácu to ide dolu vodou, ale nepodáva sa a nestráca životný optimizmus. Jedno priam osudové stretnutie napokon postupne zmení jeho život k lepšiemu. Najskôr sa ale dozvedel, že: "... ten pes je návšteva z vesmíru..." Čo k tomu dodať? Tie najväčšie zázraky sa živote neraz dejú banálnym spôsobom.. (21.07.2014)

Ano, tak tohle jsou ty člověčí filmy, které miluji a když mám ještě chvíli po projekci úsměv na rtech jako v tomhle případě, kde byl konec přímo bombónkový, tak jsem nadšená. Žádná psychologická, překombinovaná zápletka, kde pomalu nevíte kdo je kdo, se tady nekoná. To už je myslím podruhé, co v tomto měsíci píši, že v jednoduchosti je krása a Psí život byl moc fajn i když život není sám o sobě peříčko, o tom by vám mohl Juan Villegas vyprávět dlouhé hodiny. A ačkoliv nahoře je vypsaný tento film jako žánrově spíš dramatický, věřte mi, že je tam několik momentů, kdy se smíchu neubráníte. Carlos má smysl pro cit, drama a vtip současně. Kéž by lidská dobrota z lidstva nevyprchala, tak jako z hlavního hrdiny v tomto příjemném příběhu. (22.05.2016)

Dost neuvěřitelná pohádka o tom, jak chuďas k prvotřídní argentinské doze přišel. Pes byl pečlivě opečováván a de facto vycvičen jak k obraně, tak na výstavy, a ačkoliv byl dlouhá léta nesocializován, všechno zvládnul na jedničku, a to hned týden po změně majitele. Výstavu buď filmově pěkně odflákli, nebo takhle pofidérním způsobem v Argentině běžně probíhá (viz knírač v postroji), což ani v jednom případě není lichotivá situace. Ani ve druhé půlce mě film nepřesvědčil, že jde především o psa. Hlavní hrdina měl navíc po celou dobu v ksichtě jakousi křeč, kterou jsem nezvládla identifikovat ani jako úsměv, ani jako jakýkoliv jiný pojmenovatelný výraz. Podtrženo shrnuto... mohlo to být o dost lepší. (25.07.2011)

Tenhle fim je pro pejskaře... A to ještě spíše pro ty, co mají rádi tyhle obrovské potvory, jimž se vyhýbám na sto honů... Chovatelé psů, ti, kteří umí pochopit psí duši, to mají s tímhle filmem snazší, mně moc neřekl. Jen to, jak to má všude těžké člověk po padesátce, který těžko nachází své uplatnění; a ještě k tomu takový dobrák jako Juan, který neumí být falešný, je neprůbojný, neumí si život zařídit k prospěchu svému. Snadno pak narazí na chytráky,, jakým byl protřelý žvanil Walter. Ještěže se ten pes nakonec šťastně pomiloval. Děj je chudý, scénář průměrný... U Juana Villegase vynikla především jeho mimika, tvář prozrazovala velkou dobrotu a čistotu srdce. To byl největší klad filmu. (20.07.2014)