Réžia:
Mai ZetterlingKamera:
Rune EricsonHudba:
Bertrand BechHrajú:
Per Oscarsson, Lone Hertz, Ulf Palme, Bente Dessau, Nils Eklund, Lars Lunøe, Bendt Rothe, Helle Hertz, Ingolf David, Jonas Bergström, Per Bentzon Goldschmidt (viac)Recenzie (2)
Čím začít? Snad že mě Mai Zetterling jako režisérka hodně mile překvapila. Už jen tím, jak dokázala projednou natočit i film, který vůbec není naplněný feminismem. Na oplátku si ho naplnila nesmírnou invencí s neobvyklým snímáním kamery a působivými hrátkami s rozostřováním či zesilňováním kontrastu černé a bílé v záběrech, co zde často problikují coby náhlé záblesky v myšlenkových pochodech hlavní postavy... Co dodat? Snad že Per Oscarsson mě vlastně vůbec nepřekvapil. Už jsem ho viděl v několika severských filmech 60. let a stejně jako v Hladu mě snad v každém záběru fascinoval svým výkonem, s precizním vystižením detailů, se ztvárněním tolika různých nálad a psychických stavů v často krátkých úsecích... Nejenže na svých bedrech vláčí prakticky celý film, ale vzhledem k dosti složité výstavbě děje i pomáhá udržet vyprávění pohromadě. Tento film je především psychologický, soustředí se hodně na vnitro hlavní postavy doktora, který hnán úmyslem pomoct jednomu člověku (a snad i jistým okouzlením vůči slečně) se rozhodne učinit jeden hříšný krok vůči druhému člověku... a neustále ho při tom váhání a jednání provází uvnitř se ozývající svědomí. Sugestivně psychologicky ztvárněno, zajímavě ukončeno a také podtrženo s působivým motivem spadlých hodin či opakovaně využitého zvuku ruchu kolejí. Mistrovská souhra formy a obsahu, příběhu a herectví, v krásně „novovlnovém“ balení... [90%] ()