Samotář Jim

Ze své samostatné pouti životem se do rodného hnízda vrací 27letý mamánek s jedním baťohem, „chronickou beznadějí“ a dvěma kufry.“ Zpátky ke svým rodičům, kde se už přiživuje i jeho stejně nešťastný a stejně odevzdaný starší bratr. Vlastně jediným až nepatřičně šťastným člověkem v téhle famílii je matka rodu. Steve Buscemi vytvořil kouzelný snímek, který dokáže vyvolat nejen pobavený úsměv, ale třeba i přinést do vlastního života trochu víc tolerance a pochopení ke svému okolí. (jenom škoda, že jsem to neviděla zhruba o 6 hodin dřív :- ))) špatné načasování ). A panové si můžou rovnou přidat * navíc. Už jenom za naději, že i na posledního nekňubu, bez peněz, bez střechy nad hlavou, bez jiskry, kterému to nejde ani v posteli, může (možná) někde čekat někdo jako Liv Tyler. A že i maminčin mazánek, který se ne a ne odlepit od její sukně by mohl být pro někoho chlapským vzorem. Iluze k nezaplacení. (21.07.2006)

Populární herec Steve Buscemi se ve své režijní tvorbě cíleně zaměřuje na životní outsidery, o kterých prohlašuje, že k nim měl před svým hereckým úspěchem nebezpečně blízko. Tentokrát se nepohybuje mezi hospodami a hospodskými flamendry jako ve své prvotině Můj nejmilejší bar, ale popisuje životní pocity mladého muže, který se v 27 letech bezcílně protlouká životem a živí se venčením psů. To není právě dobrá základna pro zdravé sebevědomí, navíc s vědomím, že rodiče už ve svých 20 letech založili úspěšnou firmu a celý život bez škobrtnutí dokázali pracovat na svém americkém snu. Jimův bratr je na tom stejně a po rozpadlém manželství i ztrátě zaměstnání musí vzít zavděk prací v podniku svých rodičů za minimální mzdu. Továrna díky asijské konkurenci má totiž už časy prosperity dávno za sebou. Jeho jediným záchytným bodem je trénink žákovského basketbalového týmu totálních looserů, kteří už 14 zápasů nedali jeden jediný koš. Tohle je východisko nenápadného nezávislého filmu, který úmyslně rezignuje na snahu nějak šokovat a lacině bavit. Zaměřuje se ale celkem zdařile na citovou drobnokresbu svých hrdinů a může se opřít o spolehlivé herecké výkony. Samozřejmě s výjimkou Liv Tyler, která nikdy nebyla, není a nebude charakterní herečkou, je to prostě modelka, která využívá svou sympatickou tvář půvabné holky od vedle a naštěstí nekazí a scénárista spolu s režisérem po ní nechtějí žádné herecké zázraky. Celkový dojem: 75 %. (14.10.2011)

Hm... depresivní film to byl, ale úplně jinak, než jsem čekala. Deprese na mne padla spíše z naprosto nepřesvědčivých postav a příšerného dabingu (za to autoři nemohou). Celý mě to tak nějak dožralo. Hlavní hrdina je takovej nanicovatej jalovej mládenec, kterej není ani sympatickej ani nesympatickej. A tak se on motá krajem a pak bydlí u rodičů a ani neví jestli má někoho rád nebo nemá, nebo to neumí dát najevo anebo já nevím co. A do toho machruje na nějakou místní holku, chová se k ní jako blb. A pak si nějak všimne, že ji teda asi má rád nebo co. Asi tuším, co se tím chtělo sdělit, ale ke mně to sdělení nedoletělo. Zcela mě minulo. (24.02.2010)

Film, nasiaknutý melanchóliou, ktorá na vás dýcha odvšadiaľ, počnúc prostredím, v ktorom sa odohráva, cez trúchlivú hudbu, scenár, pochmúrnu kameru aj zo samotného depresiou zbedačeného hlavného hrdinu. Páči sa mi jednoduchosť a ucelenosť príbehu, aj nehranie na city a občasná strohosť dialógov, ktorá dodáva deju uveriteľnosť a prirodzenosť. Nápad s Hemingwayovym úsmevom bol tiež pekné gesto plné svetla, ktoré je tu zosobňované Liv Tylerovou. Stavím sa, že keby tento film vznikol pod hlavičkou Hollywood Classic Entertainment, trval by o pol hodinu dlhšie, počas ktorej by sa riešila zápletka medzi Timom a Anikou. Pánboh zaplať za Buscemiho minimalizmus. Stručne? Dosť depresívny film, ale ja také rada... 8/10. (13.03.2013)

Životaschopná dráma so smutnými charaktermi- hoci nie vždy im ten smútok nájdete na tvári- čo poteší. Ak vás apatia obchádza alebo nebodaj ste k nej náchylní, bude pre vás tento príbeh ozaj užitočný. Sledujúc chronicky deprimovaného chlapíka, čo sám za i pred sebou uzavrel všetky cesty a došiel do štádia, že už to ani neľutuje, bude vás to ťahať k úsmevu, lebo pochopíte, aké je to smiešne, aká absurdná ulita tá apatia vlastne je..... (09.11.2008)