Zajtra nehráme!

Robert Altman vždycky uměl filmy, které neměly jednu hlavní postavu, ale hned několik a nikdy pro diváka nebyl problém se v tom orientovat. I tentokrát je filmu spousta postav a režisér opět vše bezproblémů kočíruje. Altman vytvořil vlastní svět skoro bez příběhu, postavený jen na výborných hercích (velmi překvapila Lindsay Lohanová, kdyby v soukromým životě nebyla taková kráva, mohlo by z ní něco bejt...) a skvěle vykreslené atmosféře. Kdo má Altmanovi filmy rád (jako já), film si užije, kdo ne, bude se nudit. (20.12.2010)

Altman sa s filmovým priemyslom rozlúčil, v porovnaní so svojimi predchádzajúcimi snímkami, naozaj umierneným a sympatickým filmom. Veselý a radostný dojem z filmu budí hlavne hudobná vložka, ktorá si vydláždila cestu k divákovi pomocou prirodzene pôsobiaceho varieté koncertného vystúpenia, ktoré je v dnešnej dobe skutočnou raritou. Scény sú plné radosti, optimizmu a fajn nápadov, no občas sa pridá aj tragický feeling s troškou zbytočného sentimentu. Celý film pôsobí tak prirodzene, že som počas sledovania príjemného vystupovania hercov, rytmických trampských a country piesní, stratil pojem o nejakom načrtnutom deji. Je možno škoda, že žiadnu lepšiu zápletku nemal, ale aspoň sa teraz nemusím rozčuľovať na jej prípadnom zlom spracovaní. 75%. (16.05.2009)

Když už tam hraje M. Streep, čekala jsem něco lepšího. Ale ani jsem nebyla zklamaná, jen jsem to asi pořádně nepochopila. Nemusím komentovat Meryl - její výkony jsou předem jisté. Zato musím pochválit Lily Tomlin a dokonce i L. Lohan... tuto mladou herečku moc nemusím, neznám moc kvalitních filmů, ve kterých by se ukázala. Velké, velké plus je pro mě hudební doprovod, hlavně písničky určené "mamince". :) Konec byl milý, líbila se mi postava anděla, pěkný film, který doporučuji naprosto všem divákům, ale hlavně těm hudebně založeným. (06.06.2009)

Z celého filmu čiší láska k umění, hercům, divadlu a hudbě. Robert Altman se tu vyznává a loučí a je to moc příjemný. Tohle pomyšlení mě v hodnocení ale i v prožitku dost ovlivnilo. Stejně tak všechny ty známé a zpívající ksichty jsou bezvadný. Snad se Lindsay ještě zmátoří, protože tady zase ukazuje, jak moc umí. (05.04.2012)

Tak prvních deset minut to byla příjemná oddechovka s fajn atmosférou. V Zítra nehrajeme! se ale prakticky nic neděje po celejch 105 minut! Jen se tu střídají záběry z hudebního vystoupení se záběry ze zákulisí, kde všichni na něco nostalgicky vzpomínaj a ani tady si od hudebních čísel moc neodpočinete. Na mě to působilo dojmem, že se tvůrci snažili do filmu vecpat co nejvíc písniček a ten zbytek vyplnili scénáristickou vatou. Co se týče hudby, tak já ve filmech snesu prakticky cokoliv. I těch pár žánrů, který nemám rád, si rád poslechnu, když se písnička do filmu hodí. Tady ale do půl hodiny přišla nuda a tak po hodině přišlo na scénu pravý a nefalšovaný utrpení zvukovodu. A pak na scénu přišel anděl. V Altmanově stavu měl být asi jakousi metaforou, ale do tohodle v realitě silně ukotvenýho snímku mi (narozdíl od noir detektiva) nadpřirozeno vůbec nezapadá. Na konci navíc asi selhal scénárista nebo jsem to vůbec nepochopil. V hospůdce se toho najednou dělo až moc a ta scéna mi přišla oproti zbytku naprosto nerealisticky vykonstruovaná. Ne že bych neměl rád filmy, ve kterých se nic neděje, ale tohle ne, přátelé. (26.04.2010)