Nová zem

Utahanější než Vystěhovalci, určitě se dala klidně půlhodina vystříhat tak, že by to prospělo. Nebo spíš nahradit jiným obsahem. Protože mi celkově připadá, že Nová země je proti Vystěhovalcům mnohem víc tezovitě ilustrační a mnohem méně konkrétní a osobní. Hodně zásadního tu i při té stopáži vyvane do prázdna, především budování komunity i vývoj rodiny. Mizí úplně vztahy s dětmi i mezi dětmi, vyvane posun vztahu k životu, k místu pro život i vztahu mezi oběma partnery, vytratí se přátelství s Ulrikou, se zbytkem komunity, vztah k městu, k Americe, vlastně skoro úplně všechno zůstává nedořečené, opuštěné bez významu, krom měnícího se vztahu k práci s přibývajícím hmotným izolovaným pohodlím domu... Celkově mnohem horší dojem než z prvního filmu. *~ (05.09.2023)

Podobne dejovo jednoduché ako prvá časť a tiež rovnako silné a osudové. Aj v tejto časti sa dbalo na fantastické vykreslenie dobovej atmosféry, dennodennej lopoty a ťažkého zháňania obživy, niekedy i nebezpečného. Často tu rodina Karl-Oskara musela držať pokope viac ako kedykoľvek predtým, pritom sa tu nezabudlo ani na nostalgiu a lásku k domovine reprezentovanej predovšetkým Karl-Oskarovou manželkou Kristínou. To všetko spolu vytvára ucelený obraz každodennej dusivej neistoty prežitia. Jediná vec, ktorá tu trocha uberá na kvalite je dejová linka s Robertom, Karl-Oskarovým bratom o jeho ceste za zlatom do Kalifornie. Mohla byť trocha lepšie a zaujímavejšie spracovaná. Pridal by som aj dialógy. Ale aj tak, veľká spokojnosť a silný nadpriemer. Tento príbeh rozhodne stojí za prečítanie aj v knižnej podobe. 85/100 (06.09.2016)

Tak pokračovanie je horšie ako prvý film. Veľa scén je zbytočne naťahovaných, pritom v predchádzajúcom filme mi to nevadilo. Flashbackové (nemé) scény mladšieho brata aj s tou experimentálnou hudbou ma nebavili vôbec. Dráma síce sklzáva iba na úmrtia jednotlivých členov rodiny, vždy si však ešte drží nadštandartnú kvalitu spravovania a prerozprávania príbehu. Hodnotenie: 70% (17.04.2014)

Neviděl jsem první díl, a nepřišlo mi že bych přišel o něco podstatného pro děj tohoto filmu. I když naturalisticky a reálně zobrazuje poměry v tehdejší Americe, chybí příběhu celistvost, nějaká linie, které by se mohl držet, je to jen několik menší příběhů spojených dohromady. Bylo to ale šíleně rozvleklé, viděl jsem 3 hodinovou verzi a ke konci jsem už trpěl. (06.02.2012)

Jan Troell jde na věc zcela odlišně, než Ingmar Bergman, spjatý s dvojicí Sydow- Ullmann ještě častěji. Zatímco magik Bergman pojil v jejich příběhy, a to nejen ty z ostrovní "trilogie", podobenství či psychologii ne zcela normální lidské duše, zejména té skryté v mužském hrdinovi, Troell si bohatě vystačí s vyprávěním osudu chudých vyděděnců s touhou po lepším. Karl-Oskar a Kristina jsou absolutně obyčejní lidé, jejichž zbožnost je krášlí jako bytosti, přestože jim místy zákonitě ubírá na samostatném uvažování. Pokud je však někdo takto slušný, je to vlastně velmi neobyčejné, a člověk pociťuje soustrast s tím, že hrdiny nekosí nic ojedinělého, tragického, nýbrž obvyklá daň nemocí a sešlosti věkem urychlená každodenní dřinou, která je jen pokračováním té vyčerpávající zaoceánské cesty. A i když se hospodaření časem začne dařit, stejně jako se jim v hlavách uchytí svobodné cítění, osud dopadne stejně tak neomaleně a Karl-Oskarovi umírá bratr a po něm i Kristina. A právě z té samozřejmosti plyne smutek, jak je to naprosto přirozené, a není se na koho zlobit, když i přes svou morálku, bohabojnost, dřinu, a lásku ona smrt blízkých prostě přijde. Troell vyprávěl osudy chudých pologramotných lidí pokoušejících se o svůj statek, nemohl je tudíž zásobit dialogy Bergmanovského střihu. Dokázal však svou přísně střídmou a upřímnou popisností jejich osudů udržet po šest hodin zájem a soustrast divákovu. 80% (25.12.2016)