Welkeom tu Dongmakgol

Hodnocení za nádherné momenty a poselství, které v sobě film nese. To je ale dosaženo skrze poněkud zákeřný a natahovaný scénář, který postavy a veškerou poetiku s důslednou předvídatelností spíše ničí. K tomu tentokrát bohužel nepřispívá ani Joe Hisashi, který si tu nejen recykluje své Ghibliovky, ale upsal se Korejcům i s tím jejich Pachelbelem a to mu tentokrát neodpustím. Velmi schizofrenní zážitek. (02.12.2006)

Na majstrovské miešanie žánrov a poetiky sú na ďalekom východe naozaj šikovní. Filmy, aké donedávna robil len Emir Kusturica a mne sa vždy páčili. Také, pri ktorých sa môžete spolu s hrdinami usmievať aj si poplakať, pobaviť sa aj posmútiť, vychutnať si krátke momenty šťastia v živote a poľutovať seba aj celé ľudstvo, že stvorilo takú krutú realitu. 4,5* (25.05.2006)

Bohové musejí být šílení. Jak jinak by mohli dopustit takový zvěrstvo jako je válka. Její absurditu neukazuje nic líp než tenhle film. Na začátku masakr, uprostřed poetika, humor a na konci zase válečná mašinérie. Kéžby už nikdy a nikde nemuseli mít lidi na hlavách dýně. Nevím, co víc bych rozepisovala. Jiní to napsali už dávno za mě a hodnocení se nemýlí. Pět hvězdiček, tady není co řešit. (20.10.2012)

Jak to ti asiaté dělají? Jak dokáží vyrobit vizuálně vytříbený film se zajímavým dějem, neuvěřitelně vtipnými scénami, morálním ponaučením pro budoucí generace, upozorněním na přetrvávající problémy a namíchat to tak, že po celou dobu se ani chvíli nenudíte? A hlavně, že několik dní po shlédnutí musíte na ten film neustále myslet? (25.02.2010)

Dlouhou dobu se film nese v poeticko-satirckým tonu, abych jako divák dostal do sebe tu atmosféru, hlavní postavy a vlastně celou vesničku a život v ních, pak ale přijde ostrá konfrontace s realitou a naprosto neopodstanělým nasílím a surovostí, abych se smutkem na duši sledoval záverečné finále. Celý film považuji za námětovou i scénaristickou perlu. (17.05.2016)